MOŽNOSTI LÉČENÍ TERMINÁLNÍHO SELHÁNÍ LEDVIN PO TRANSPLANTACI SRDCE, DLOUHODOBÉ SLEDOVÁNÍ

Úvod:
Podávání imunosupresivní profylaxe, především nefrotoxických kalcineurinových inhibitorů, vede k progresivnímu snížení renálních funkcí. Počet pacientů, kteří dosáhnou konečného stadia selhání ledvin (ESRD) kolísá  mezi 5-10%.
Cílem naší práce bylo sledování dlouhodobého osudu nemocných po transplantaci srdce (TxS) ve vztahu k renálním funkcím.
Metodika:
V průběhu let 1984-2007 bylo v IKEM provedeno 670 TxS.  Z tohoto souboru jsme retrospektivně hodnotili 18 nemocných, kteří dospěli  do ESRD a kteří podstoupili oddáleně transplantaci ledviny (TxL). Dle standardního imunosupresivního  protokolu po TxS  byl podáván  cyklosporin  u  83,4%  a mykofenolát  u 75%  z nich. Základním onemocněním před TxS byla u 55% ICHS.
Výsledky:
Zjistili jsme, že průměrná hodnota glomerulární filtrace byla snížená již v 1.roce po TxS  (0,85 ml/s) a v 5.roce dosahovala 0,45 ml/s, tj.50% hodnot před TxS . Průměrná hodnota sérového kreatininu v 1.roce byla 146,9 µmol/l a  v 5.roce 176,0 µmol/l.   Tito nemocní podstoupili v průměru za 8,4 ± 2,6 let transplantaci ledviny (TxL) .  V průběhu sledování  jich 6 zemřelo , za 11,4 ± 4,2  let po TxS (7,2-19,2 let), v žádném z těchto případů nešlo o selhání ledvinného štěpu.  Medián přežití po TxL byl  4,4 let (0,8 až 9,2 let).
Závěr:
Renální selhání je závažnou komplikací po TxS. Důsledné sledování a léčba rizikových faktorů ICHS a úprava imunosupresivních protokolů je jednou z cest, jak omezit projevy chronické nefrotoxicity. TxL v oddáleném období představuje zatím  jedinou možnost, která vede k významnému prodloužení  života u nemocných s terminálním selháním ledvin po TxS.