SRDEČNÍ SELHÁNÍ U PACIENTŮ V POKROČILÉM VĚKU

Chronické srdeční selhání (CHSS) se v evropských zemích vyskytuje u 0,4 - 2 % populace s výrazným nárůstem ve vyšších věkových skupinách (0,2% < 50 let, 2-5% 50-80 let, > 10% nad 80 let). Cílem léčby CHSS je zlepšit kvalitu života, zvýšit toleranci zátěže, snížit mortalitu a prodloužit nemocným život.Ve většině dotazníkových akcí u nemocných nad 70 let byla kvalita života na prvním místě. Základem léčby CHSS bez ohledu na věk jsou léky u kterých máme důkaz, že prodlužují a zkvalitňují život, což jsou  ACE inhibitory a/nebo AII antagonisté a betablokátory. Analýzy podskupin  dokazující, že efekt blokády RAS je nezávislý na věku.
U starší populace je sklon k menšímu podávání ACE inhibitorů a výrazně nižšímu podávání betablokátorů. Naopak je zde sklon podávat častěji kličková diuretika a digoxin. Dále se ukázalo, že u starší populace jsou podávány ACE inhibitory i betablokátory v nižších dávkách. Cílenou studií zaměřenou na starší pacienty byla studie SENIOR, která  měla za cíl zhodnotit účin nebivololu na morbiditu a mortalitu starších pacientů s CHSS, bez ohledu na ejekční frakci. Primární cíl: kombinace úmrtí nebo hospitalizace z kardiovaskulárních příčin byl ve skupině s nebivololem 31,1% vs 35,3% u placeba (p< 0,039). 
Studie PEP CHF – Perindopril in Elderly People with Chronic Heart Failure hodnotila význam podávání ACE inhibitoru perindoprilu v dávce 4mg u nemocných s diastolickým srdečním selháním Po 12 měsících byla léčbou perindoprilem statisticky nevýznamně ovlivněna mortalita, statisticky hraničně ( p = 0,055) snížen primární cíl – mortalita a neplánovaná hospitalizace pro srdeční selhání a statisticky významně sníženy neplánované hospitalizace pro srdeční selhání (p = 0,033).
Podpořeno  MSM 0021622402.