POSTDILATACE LÉKOVÝCH STENTŮ A DLOUHODOBÝ OSUD NEMOCNÝCH

Cíl studie:
Dlouhodobá bezpečnost lékových stentů může být ovlivněna vlastním způsobem provedení koronární angioplastiky (PCI).

Metodika:
Retrospektivní studie 169 nemocných, kterým byl v letech 2003-2004 implantován sirolimus vylučující stent (SES, Cypher) pro stabilní formu ischemické choroby srdeční. Doba sledování nemocných činila průměrně 36 měsíců (24-51 měsíců). Údaje byly získávány korespondencí s pacienty, telefonickým dotazováním příbuzných a ošetřujících lékařů. Pro hodnocení byly získány údaje od 165 nemocných (97,6 %). Úmrtnost byla navíc ověřena korelací všech údajů s registrem úmrtí. Za vysokotlakou postdilataci jsme považovali použití non-compliantního balónku k závěrečné dilataci stentu tlakem větším než 16 atmosfér.

Výsledky:
Pacienti bez vysokotlaké postdilatace (PD-,n=48) byli mladší (58,4 vs 63,3 let, p=0.003), měli menší počet nemocných koronárních cév (1,46 vs 1,74, p=0.01) a měli nižší ejekční frakci (57% vs 62%, p=0.01). Skupina s vysokotlakou postdilatací (PD+, n=121) zahrnovala větší počet nemocných s léčeným diabetem mellitem (35,5% vs 14,6%, p=0.003). Údaje o pohlaví nemocných, prodělané kardiochirurgické revaskularizaci či o výskytu renální insuficience byly mezi skupinami srovnatelné. Nemocní skupiny PD+ měli implantovány delší stenty (21 vs 18mm, p=0.004), doba léčby clopidogrelem byla srovnatelná (4.0 vs 4.7 měsíce, p=0.22).

Výskyt vážných klinických příhod

Závěr:  Vysokotlaká postdilatace byla použita u více rizikové skupiny nemocných, přesto však takto ošetření pacienti měli trend k nižšímu výskytu infarktu myokardu v průběhu dalších let sledování. Riziko úmrtí bylo v obou skupinách srovnatelné s jednoznačnou převahou příčin nekoronárních.