HERLESOVA PŘEDNÁŠKA: PORUCHY SRDEČNÍHO RYTMU U DĚTÍ A PACIENTŮ S VROZENOU SRDEČNÍ VADOU - HISTORICKÉ MILNÍKY A SOUDOBÉ VÝZVY

Základní kámen moderní dětské arytmologie byl položen v roce 1981 publikací monografie autorů A. Garsona, Jr. a P. C. Gilletta z Texas Children’s Hospital v Houstonu s názvem “Pediatric Cardiac Dysrhythmias“. Tamtéž byla také vyškolena první generace amerických i evropských dětských arytmologů v čele se zakládající evropskou představitelkou tohoto oboru prof. Margreet Bink-Boelkens s holandského Groningen. Mechanismus řady poruch srdečního rytmu a principy jejich diagnostiky a léčby nebyly tehdy ještě známy. Léčba většiny tachyarytmií se omezovala na použití antiarytmik s řadou významných nežádoucích účinků. S výjimkou chirurgické léčby prováděné v několika málo světových centrech neexistovala intervenční elektrofyziologie.
Co přineslo následujících 30 let? Odhalení celé plejády geneticky podmíněných arytmií zcela změnilo náš pohled na příčiny náhlé arytmické smrti v dětském věku. Byla jasně definována většina indikací k  léčbě poruch srdečního rytmu odvozená z ontogenetické dynamiky arytmogenních substrátů a zohledňující věk pacienta jako základní rizikový faktor komplikací intervenční terapie a léčby implantáty. Studium postincisionálních arytmogenních substrátů se stalo východiskem pro možnost ovlivnění významné příčiny morbidity a mortality po operacích vrozených srdečních vad. Byla zavedena kauzální léčba tachyarytmií katetrizační ablací. Miniaturizace hardwaru spolu s alternativními implantačními technikami umožnila použití kardiostimulátorů a implantabilních defibrilátorů v jakémkoli věku.
Spektrum v současné době relativně snadno dostupné diagnostiky a léčby v sobě však zahrnuje nová rizika a výzvy. Použití implantátů, jakkoli svůdné z hlediska možnosti prevence náhlé srdeční smrti, je stále ještě zatíženo příliš velkým počtem dlouhodobých komplikací.