ÚVOD DO PROBLEMATIKY AORTÁLNÍ DISEKCE

Aortální  disekce  je  akutní  relativně vzácné onemocnění s  vysokou mortalitou.  Předpokládaná  roční  incidence  je kolem 3 případů na 100 000 obyvatel,  2/3  nemocných  jsou muži, nejčastěji se vyskytuje mezi 60 až 70 rokem  života.  Podkladem onemocnění je obvykle patologické postižení stěny aorty.  Z  vrozených  stavů  sem  patří Marfanův sy, Ehlers-Danlosaův sy. a koarktace aorty, uvádí se i bikuspidální Ao chlopeń. Podkladem získaných je nejčastěji  ateroskleróza,  nejvýznamnějším  rizikovým faktorem přítomným u více jak 70% nemocných je hypertenze. Zvláštní skupinou jsou ženy mladší 40 let, kde u vice jak 50% vzniká v souvislosti s těhoitenstvím.
      Klinickou symtomatologií je na prvním místě bolest na hrudníku, která bývá  přítomná  až  u  90%  postižených, další příznaky tvoří velmi pestrou škálu odpovídající především lokalizaci disekce, což enormně ztěžuje včasné stanovení přesné diagnózy a odráží se ve vysoké mortalitě.
      Základem  diagnostiky  je transesofageální UZV vyšetření, a CT angio, nejcitlivější  je  MR,  prakticky opuštěna je prostá angiografie. Mortalita akutní disekce, pokud není správně rozpoznána a léčena, je vysoká. Úvádí se mortalita 1 % za každou hodinu v prvních 48 hodinách.
      Úvodní  terapie  spočívá  ve  zklidnění  nemocného  (analgetika,  při neklidu neuroleptanalgetická kombinace) a snižování krevního tlaku, které by  nemělo  být  náhlé,  mělo  by  však  být  (na  rozdíl mozkových příhod)
dostatečné  –   na  systolický tlak kolem 100 mmHg, u hypertoniků na o něco
vyšší. Cenné jsou úvodní nitráty v infuzi sledované p.o. betablokátory.
      Transfer  nemocného  do kardiocentra s dostupností kardiochirurgie je nezbytností.  Při  disekci vzestupné aorty (typ A Standfordské klasifikace) je preferovaná chirurgická léčba, naopak u sestupné aorty (typ B) přináší v současnosti  lepší  výsledky  léčba konzervativní, intervenční metody léčby zatím nepřekročily rámec klinických experimentů.