ROZDÍLY V KONTROLE TLAKU, LÉČBĚ A PROGNÓZE U HYPERTONIKŮ S ISCHEMICKOU CHOROBOU SRDEČNÍ A BEZ NÍ

Hypertenze a ischemická choroba srdeční (ICHS) jsou onemocnění, která se často vyskytují společně. Přítomnost hypertenze významně zvyšuje riziko vzniku klinicky manifestní ICHS. Na druhé straně je prognóza nemocných s hypertenzí závislá na přítomnosti orgánových změn a dalších rizikových faktorech(RF). Je otázkou, nakolik ovlivňuje již vzniklá ICHS osud pacienta s hypertenzí – jeho kontrolu tlaku, způsob léčby, kontrolu rizikových parametrů či jeho prognozu.
V souboru 9843 pacientů hospitalizovaných v letech 2005-6 na naší interně-kardiologické klinice bylo 6615 (68%) hypertoniků. Porovnávali jsme skupinu hypertoniků s ICHS ( 3066) a bez ní (1841). Z hodnocení byli vyloučeni pacienti  přijatí pro akutní srdeční selhání a šok. Nemocní s ICHS byli častěji muži (60%:50%), významně starší (69,74 : 65,27 roků), ale měli nižší krevní tlak(TK) (145,8/84,4 . 147,1/86,1). Jejich nemocniční mortalita byla nižší (0,8% : 1,5%), měli lépe kontrolované rizikové faktory(RF) - méně kuřáků, nižší hodnota cholesterolu, triacylglyceridů a nižší hmotnost. Častěji byly v léčbě použity jak blokátory angiotensinu (ACB) (79% : 65%), tak betablokátory (BB) ( 67% : 49%), a častěji kombinační léčba ( 63,8% : 50,5%). Pacienti se současnou ICHS častěji trpěli diabetem (DM)(37,8% : 23,8%), méně často fibrilací síní (25,3% : 32,3%). Ve výskytu cévních mozkových příhod v obou skupinách rozdíl nebyl.
Hypertonici se současnou ICHS mají překvapivě lepší krátkodobou prognózu, jistě díky lepší kontrole jak TK, tak rizikových faktorů, a to i při vyšším výskytu DM. Lepší kontrola je dosažena hlavně díky použití kombinační léčby ( nejčastěji kombinace ACB + BB ). Nelze vyloučit i vliv lepší spolupráce pacientů se známým onemocněním srdce, na rozdíl od nemocných s často podceňovanou hypertenzí. Podpořeno grantem IGA MZ ČR 1A 8605-5