POZDNÍ RESTENÓZA V LÉKOVÉM STENTU - PĚTILETÉ SLEDOVÁNÍ SKUPINY NEMOCNÝCH S IMPLANTOVANÝM „DES“

    Cílem práce bylo zhodnocení výsledků účinnosti  lékových stentů  implantovaných u konsekutívní skupiny nemocných.

   Soubor a metodika: V období  16.5.2002 – 31.3.2004 jsme v Nemocnici Na Homolce implantovali lékové stenty  109 nemocným. Vzhledem  k  ekonomické  náročnosti  byly lékové stenty   implantovány pouze rizikovým nebo velmi rizikovým nemocným, velmi často v „off  label“  indikaci z hlediska medicíny založené na důkazech.  9  nemocných  jsme vyřadili z hodnocení pro  geografickou nedostupnost   nebo pro  ztrátu kontaktu.   Sledování bylo kombinací prospektivního  hodnocení v prvních měsících s retrospektivním hodnocením za 4-5 let,  telefonicky a/nebo dotazníkovou metodou. Medián sledování nemocných  činí  4,88 roku. Nemocným s recidivou obtíží, nemocným s implantací „DES“ do oblasti restenózy  a  všem  nemocným s implantací stentu do kmene levé věnčité tepny bylo nabídnuto   opakované koronarografické vyšetření.

   Výsledky: Ze stovky hodnocených nemocných 8 zemřelo.   61% nemocných  je dosud bez relevantních obtíží.   65% nemocných podstoupilo opakované koronarografické  vyšetření  v intervalu   4 – 72 měsíců od data intervence lékovým stentem.  Opakovaný vznik obtíží - klinická "restenóza" se vyskytovala až v 39% z celého souboru.  U rekoronarografovaných převažovaly případy progrese aterosklerózy buď v léčeném segmentu nebo na  jiných  tepnách. Výskyt  restenóz v lékovém stentu jsme angiograficky ověřili v 11%, v léčeném segmentu ve 14%. 

Novým, nepublikovaným fenoménem  byl výskyt  2 pozdních restenóz, dokumentovaných po 54 respektive 72 měsících od implantace stentů. Pozdní restenózy jsme prokázali u  dvou žen v  postmenopauzálním věku, u nichž první angiografická kontrola prokázala velmi dobrý  efekt..

   Závěr: Lékové stenty  prokázaly svou účinnost i u selektované,  velmi rizikové skupiny nemocných. Sledování však dokumentuje nový, zřejmě časový limit v účinnosti lékových stentů.