STEMI S KARDIOGENNÍM ŠOKEM – LZE PŘEŽÍT BEZ REPERFUZE? – KAZUISTIKA

Úvod: Primární reperfuzní léčba ( preferenčně primární PCI ) je doporučenou terapií pro pacienty s akutním IM s elevacemi ST úseků. Pro pacienty s kardiogenním šokem je doporučováno provedení emergentní PCI v časné fází šoku, při nedostupnosti PCI trombolytická léčba. Hospitalizační mortalita těchto pacientů bez reperfuze dosahovala v SHOCK Trial registry 79 %. Naše kasuistika dokumentuje případ pacientky, kdy nebylo možné použít žádný reperfuzní postup ani IABP.
Popis případu: 57-letá extrémně obézní pacientka, diabetička na insulinu s četnými periferními komplikacemi, přivezena vozem RLP zaintubovaná, napojená na umělou plicní ventilaci, se zakanylovanou centrální žílou na Centrální příjem Nemocnice Znojmo pro náhle vzniklou dušnost s následným bezvědomím. Příjmové EKG s obrazem STEMI spodní stěny. Vzhledem k těžkému šokovému stavu vyžadujícímu léčbu kombinací katecholaminů a UPV jsme neindikovali transport do 60 km vzdáleného PCI centra. Trombolytická terapie vysoce riziková pro recentní kanylaci nekomprimovatelné centrální žíly ve voze ZZS, proto zvolen konzervativní postup. Pacientce podána antiagregační a antikoagulační terapie akutního koronárního syndromu při současné podpoře krevního oběhu katecholaminy. Od druhého dne postupná úprava stavu vědomí. Třetí den hospitalizace pacientka plně kontaktní, odpojená od ventilátoru, oběhově stabilizovaná i bez farmakologické podpory. Echokardiograficky následně zjištěna těžká deprese funkce LK, EF 20-30%, akineza zadní stěny, hypokineza hrotu a septa. Další průběh hospitalizace byl bez komplikací.
Závěr: Kasuistika dokumentuje případ pacientky, které nebylo možno poskytnout reperfuzní terapii v akutní fázi STEMI provázeného kardiogenním šokem – a i přesto byl další průběh hospitalizace příznivý a pacientka byla ve stabilizovaném stavu propuštěna domů.