NEUROSTIMULACE U REFRAKTERNÍ ANGINY PECTORIS – DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY LÉČBY

Úvod:
U nemocných s vysokým stupněm reverzibilní ischemie myokardu, kdy není možné provést žádný revaskularizační výkon je v posledních letech možné provádět také neurostimulační výkon, který spočívá ve spinální stimulaci silných A vláken , která mají nízký stimulační práh a zabraňují tenkým C vláknům přenos bolestivých podnětů.
Cíl:
Na vlastním souboru nemocných ověřit efekt provedené neurostimulace s hodnocením symptomatického zlepšení , tj. stupeň vnímaných obtíží (funkční klasifikace CCSC).
Metoda a soubor nemocných:
Indikací je refraketrní AP stupeň CCSC III-IV. Metoda závisí v zavedení stimulační elektrody do epidurálního prostoru, punkce se provádí v oblasti obratlových těl Th4, distální konec elektrody do výše obratlových těl C7 – Th1. Neurostimulace je nemocným vnímána jako parestezie a je nutné, aby její projekce byla topograficky shodná s vnímáním bolesti během anginy pectoris. Stimulaci jsme provedli u 17 nemocných (13 mužů, 4 ženy) prům. věk 58 let s dobrou výkonnostií LK ( EF LK 54%).
Výsledky:
Neurostimulaci se podařilo technicky provést u 17 nemocných, (1x technické selhání pro nemožnost punkce meziobratlového prostoru). Průměrná doba sledování nemocných je dnes 4,7 let.  Původní průměrná hodnota CCSC 3,8 na 2,1.
Výrazně klesl počet  aplikací nitrátů během dne, celkem 15 nemocných považujeme za velmi dobré respondery, kdy se vrátili k fyzické aktivitě, v případě dvou nemocných bylo i nadále nutné aplikovat sublinquální NTG. Dva nemocní v souboru zemřeli (1x CMP, 1x srdeční selhání).
Závěr: Naše výsledky přesvědčivě dokumentují výrazný ústup vnímání AP u nemocných s dobrou reakcí na neurostimulační léčbu a lze ji považovat tedy za alternativu postupu u refrakterní AP.