KOMPLEXNÍ PORUCHA VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ PŘI POUŽITÍ LEVOKOMOROVÉ PODPORY S EXTERNÍM OXYGENÁTOREM

Úvod:
Použití levokomorové podpory (LVAD) je v kritických stavech na podkladě kardiogenního šoku často jedinou možností stabilizace pacienta. K dosažení lepší oxygenace bývá LVAD v některých případech doplňována o extrakorporální oxygenátor (ECMO). Tento systém umožňuje nastavení frakce kyslíku a průtoku krve   pumpou, jeho nastavení je upravováno na základě analýzy krevních plynů s periferní tepny (z horní a dolní končetiny) a za oxygenátorem.

Popis případu:
Předkládám popis případu pacienta  v kardiogenním šoku po koronární lézi s opakovanými komorovými arytmiemi, s anamnezou chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN), na umělé plicní ventilaci,  u kterého byla použita LVAD s ECMO (systém Levitronix). Při kontrolách arteriálních krevních plynů z horní končetiny byla  opakovaně dokumentována výrazná hypokapnie, zároveň se vyskytoval výrazný deficit bází, dále byla přítomna v odběrech hypoxemie. V odběrech z dolní končetiny  a za oxygenátorem byla oxemie adekvátní. Nastavením ventilátoru se dařilo ovlivnit perifení oxemii pouze částečně, pro opakované plicní atelektázy byly nutné změny ventilačních režimů. Zvýšení výdeje LVAD a frakce kyslíku na oxygenátoru nevedlo ke zlepšení periferní oxemie na horní končetině a spíše prohloubilo hypokapnii. Jednalo se o kombinaci  metabolické acidozy a respirační alkalozy.

Závěr:
V popsaném případě  bylo  vlivem interakce více faktorů (umělá plicní ventilace při preexistující plicní onemocnění s poblematickým dosažením uspokojivé oxygenace, šokový stav s nutností vysokých frakcí kyslíku a výdeje LVAD) velmi problematické dosáhnout korekce vnitřního prostředí. Uspokojivé oxygenace v periferní krvi bylo možné dosáhnout jen kombinací ventilačního režimu a nastavení LVAD, které vedlo k výše uvedené poruše vnitřního prostředí a výrazné hypokapnii.