Cíl práce:Zjistit dlouhodobý vliv specifické terapie /adrenalektomie či extirpace tumoru/ na hodnoty krevního tlaku u nemocných s benigním feochromocytomem či paragangliomem.
Metody:V 10 leté retrospektivní studii jsme analyzovali 67 pacientů (33 žen a 34 mužů) průměrného věku 48±14 let s benigním feochromocytomem/ paragangliomem před operací a nejméně 1 rok po operaci. Klinický krevní tlak byl měřen dle standardů ČSH. 24 hodinové monitorování krevního tlaku bylo provedeno pomocí přístroje Spacelabs 90207.
Výsledky:Prevalence arteriální hypertenze u nemocných s feochromocytomem/paragangliomem před operací byla 70% (47 pacientů) a diabetes mellitus byl dokumetován u 43% nemocných (29 pacientů). Vyšší výskyt hypertenze byl zaznamenán u diabetiků (28 pacientů, tj.97% všech diabetiků) a nemocných s převážnou nadprodukcí noradrenalinu. Specifická léčba ve skupině pacientů s hypertenzí vedla k poklesu krevního tlaku a normalizaci diurnální variability. Perzistující arteriální hypertenzi po specifické léčbě jsme zjistili u 30% nemocných (14 pacientů), došlo však ke zlepšení kompenzace krevního tlaku (24h TK 127±11/72±9 mmHg). Skupina nemocných s fixovanou hypertenzí se od nemocných, u kterých došlo k úplné normalizaci krevního tlaku signifikantně lišila věkem (p=0,02), hladinou sérového kreatininu (p=0,03) a délkou trvání hypertenze (p= 0,005).
Závěr:Specifická léčba u nemocných s feochromocytomem/paragangliomem vedla k normalizaci krevního tlaku s úpravou diurnálního rytmu. U 30% nemocných s feochromocytomem zůstala fixovaná hypertenze s nutností další antihypertenzní terapie, ale s dobrou odpovědí na antihypertenzní léčbu. Hlavní faktory zvyšující riziko fixace hypertenze jsou věk pacienta, délka trvání hypertenze, přítomnost a délka trvání sekundárního diabetes mellitus a stav renálních funkcí.
Podpora:Grant IGA NR/8155-5 MZČR a záměr MSM-0021620808.