Úvod: Ve srovnání s přirozenou elektrickou aktivací myokardu His-Purkyňovým systémem vede pravokomorová stimulace k pomalejšímu šíření akčního potenciálu komorovým myokardem. Tím se zpomaluje i šíření kontrakční vlny, což vede k poklesu efektivity práce myokardu. Pokles efektivity by měl být větší při zvyšování srdeční frekvence, protože šíře QRS komplexu se nemění, zatímco intervaly mezi QRS komplexy se zkracují. Vzestup srdeční frekvence však na druhé straně cestou tzv. Treppe fenoménu zvyšuje kontraktilitu srdce. Cílem práce bylo posoudit změny ukazatele komorové funkce měřením Tei indexu při vzestupu stimulační frekvence.
Metody: Do studie bylo zařazeno 8 nemocných (všichni muži) s ejekční frakcí levé komory > 40 %, s implantovaným kardiostimulátorem, fibrilací síní s vlastní komorovou frekvencí < 70/min. Pulsní dopplerovskou echokardiografií byly zjišťovány průtokové křivky mitrální, trikuspidální, aortální a pulmonální chlopně. Z časového průběhu těchto křivek byl pak spočten Tei index podle vzorce (isovolumický_kontrakční_čas + isovolumický_relaxační_čas)/ejekční_čas zvlášť pro levou a zvlášť pro pravou komoru srdeční. Měření byla prováděna při stimulační frekvenci 80, 100, 120 a 140/min.
Výsledky: Zvyšování stimulační frekvence vedlo zpočátku k poklesu hodnoty Tei indexu u všech nemocných v levé komoře, a to z 80/min. na 100/min. o -0,32 ± 0,15 (p < 0,02) a ze 100/min. na 120 o -0,15 ± 0,42 (p < 0,01). Při dalším zvyšování ze 120 na 140/min. Tei index vzrostl o 0,07 ± 0,06 (p = ns.). Naproti tomu v pravé komoře Tei index setrvale klesal o -0,62 ± 0,1 (p < 0,001), -0,16 ± 0,08 (p < 0,01) a -0,07 ± 0,03 (p = 0,02) při vzestupu stimulační frekvence z 80 na 100, ze 100 na 120 a ze 120 na 140/min.
Závěr: Při stimulaci z pravé komory byl vliv vzestupu srdeční frekvence patrně způsobený nárůstem významu dyssynchronie větší v levé komoře než v pravé komoře.