Úvod. Plicní arteriální hypertenze (PAH) je potenciálně fatální onemocnění plicních arteriol. V patofyziologii PAH se vedle vazokonstrikce a cévní remodelace uplatňuje rovněž trombóza, zejména v oblasti malých plicních cév. Chronická antikoagulační léčba warfarinem je u PAH obecně akceptovaným standardem. Pro obavy z hemoptýzy, zejména u těžké plicní hypertenze, se doporučuje antikoagulovat tyto pacienty na cílové INR v intervalu 1,5-2. Schází však důkazy o dostatečné účinnosti nízkodávkované chronické antikoagulační léčby u PAH.
Soubor nemocných a metodika. Celkem 59 nemocných s idiopatickou PAH (39 žen a 20 mužů, průměrný věk 48 let, průměrná plicní cévní rezistence 12,9 WU) bez prokázaného trombofilního stavu bylo nejméně 3 měsíce chronicky antikoagulováno stabilní dávkou warfarinu. Účinnost antikoagulační léčby byla ověřena analýzou generace trombinu v čase.
Výsledky. V analyzovaném souboru bylo 17 nemocných antikoagulovaných s hodnotou INR 1,1-1,49, 21 nemocných s hodnotou INR 1,5-2 a 21 nemocných s hodnotou INR 2,01-3. Ve skupině nemocných s hodnotou INR 1,1-1,49 byla snížená generace trombinu ve 3 případech (17,6 %). Ve skupině pacientů s INR 1,5-1,99 byla snížená generace trombinu v 17 případech (80,9 %) a ve skupině nemocných s hodnotou INR byla přítomna generace trombinu ve 20 případech (95 %).
Závěr. Doporučovaná nízkodávkovaná chronická antikoagulační léčba warfarinem na hodnoty INR 1,5-2 vede u nemocných s idiopatickou PAH k redukci generace trombinu v čase v 80,9 %.