JE PROGNÓZA PACIENTŮ S RESYNCHRONIZAČNÍ TERAPIÍ SRDEČNÍHO SELHÁNÍ ZÁVISLÁ NA INICIÁLNÍM RYTMU?

K. Kluz , L. Kubková, J. Vlašínová, M. Tesák, M. Sepši, J. Maňoušek, J. Špinar (Třinec, Brno, Třebíč)
Tématický okruh: Srdeční selhání, transplantace, oběhové podpory
Typ: Poster - lékařský, XVII. výroční sjezd ČKS

Cíl : Srovnání response k resynchronizační terapii (CRT) u pacientů se sinusovým rytmem, fibrilací síní a stimulovaným rytmem z pravé komory.
Soubor a metodika : Zařazeno bylo 42 pac. s chronickým srdečním selháním, kterým byl implantován biventrikulární kardiostimulátor. Pac. byli sledováni po dobu 12 měsíců s hodnocením kvality života (QoL - Minnesota Quality of Life Questionnaire), fyzické výkonnosti (6-minutový walking test), NYHA třídy, echokardiografických  parametrů a mortality pacientů. Pac. byli rozděleni do 3 skupin dle základního rytmu před zavedením CRT – SR (n=29), fisi (n=5), stimul. rytmus z PK (n=8). Výsledky byly vyhodnoceny běžnými statistickými metodami.
Výsledky : Byl zjištěno významné zlepšení QoL  ve všech skupinách : SR (p<0,05), fisi (p<0,05), stimul. rytmus (p<0,02), význ. zlepšení v NYHA třídě ve všech skupinách : SR (p<0,01), fisi (p<0,05), stimul. rytmus (p<0,05), i význ. zlepšení EFLK ve skupině se SR (p<0,05), fisi (<0,05) a stimul. rytmem (p<0,05),  v rámci remodelace LK došlo pouze k význ. zmenšení endsystolického rozměru LK (nikoli enddiastolického rozměru LK), a to ve skupině se SR (p<0,05) a stimul. rytmem (p<0,05). Za respondery resynchronizační terapie byli považováni pac. s min. 10% zlepšením v 6MWT, v jednotlivých skupinách bylo zastoupení responderů SR – 52%, fisi 20%, stimul. rytmus 63%. Mezi sled. skupinami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v počtu responderů. Celková mortalita během12 měs. po zavedení CRT činila 11%, mezi jednotilvými skupinami se signif. nelišila. činila v jednotl. skup. : SR – 7%, fisi 20%, stimul. rytmus 25%. Závěr : Po 12 měs. CRT jsme v našem souboru zjistili významné zlepšení QoL, NYHA třídy a z EF LK ve všech sled. skupinách. Resynchronizační terapie u pacientů s CHSS významně přispívá k zlepšení jejich prognózy, a to nezávisle na iniciálním rytmu. Podpořeno grantem IGA MH CR NR/9190-3