Cíl:
Zhodnotit využití intraaortální balónkové kontrapulzace (IABK) na kardiologické jednotce intenzivní péče (KJIP), charakteristiku a klinický výsledek léčeného souboru nemocných.
Soubor a metodika:
Retrospektivní analýza pacientů léčených IABK na KJIP v období leden 2005-červen 2008.
Ve sledovaném období jsme IABK použili u 56 pacientů (věk 66 ± 8 let, muži/ženy 44/12).
Kontrapulzace byla u 2/3 nemocných zavedena na katetrizačním sále, u 1/3 přímo na lůžku KJIP. U většiny pacientů (77 %) se jednalo o kardiogenní šok při infarktu myokardu.
Všichni pacienti byli urgentně nebo časně koronarografováni, u 38 pacientů byla provedena perkutánní koronární intervence, 10 pacientů bylo indikováno k urgentní kardiochirurgické operaci (v 5 případech se jednalo o rupturu papilárního svalu s masivní akutní mitrální insuficiencí regurgitací). 75 % pacientů v našem souboru bylo na invazivní umělé plicní ventilaci, 7% na neinvazivní ventilaci. 30 % nemocných bylo monitorováno plicnicovým katétrem a 20 % bylo léčeno kontinuální venovenózní hemofiltrací. Šest pacientů bylo se zavedenou IABK úspěšně transportováno pozemní RLP s doprovodem lékaře KJIP do IKEM Praha pro nutnost zahájení účinnější mechanické podpory/zvážení transplantace srdce.
Komplikace léčby IABK jsme zaznamenali u 10 pacientů: 2 x reverzibilní ischémie dolní končetiny, 2 x trombocytopenie, 4 x hematom v místě zavedení, 2 x ruptura kontrapulzačního balónu s nutností jeho vytažení. Průměrná doba zavedení IABK byla 47 hod (maximum 240 hodin). JIP mortalita v našem souboru byla 31 % , nemocniční mortalita 43 %.
.
Závěr:
Intraaortální balónková kontrapulzace na naší KJIP je součásti intenzivní péče především u pacientů v kardiogenním šoku při infarktu myokardu. Klinický výsledek námi léčených pacientů je srovnatelný s literárními údaji.