Z cest do dalekých zemí si můžeme přivést kromě hlubokých zážitků nevítaného společníka. Tím je žilní trombóza se všemi důsledky.
Podstatou je vytvoření krevní sraženiny, trombu, která částečně nebo úplně vyplňuje vnitřek žíly. Obvykle vzniká v hluboké žíle jedná se tedy o hlubokou žilní trombózu (HŽT). Trombóza v povrchové žíle se nazývá tromboflebitida. HŽT postihuje převážně žíly dolních končetin, pánevní žíly a dolní dutou žílu. Ojediněle může postihnout žíly horních končetin.
Nejčastější a nejvýznamnější komplikací HŽT je plicní embolie. Ke vzniku HŽT napomáhají tři faktory: zvýšení krevní srážlivosti, zpomalení proudu žilní krve a poškození žilní stěny. HŽT se projevuje asymetrickým bolestivým otokem postižené končetiny, barevnými změnami pokožky a dilatací podkožních žil. Diagnostikuje se laboratorně ( D-dimery) a přístrojově (duplexní sono žil, CT, flebografie). Cílem léčby HŽT je zamezit nárůst trombu, jeho uvolnění a embolii do plicní tepny. Dále zamezit nebo zmírnit poškození chlopní hlubokých žil. (léčba antikoagulační, kompresivní, intervenční léčba - lokální kontinuální trombolýza).
Cestovní žilní trombóza pravděpodobně doprovází člověka od dob, kdy přestal spoléhat na vlastní nohy a usedl do rozmanitých dopravních prostředků. Popularity doznala až po úspěšné medializaci – v zahraničí bývá často označována jako ekonomy clase syndrom – protože bývá často popsána po letech ekonomickou třídou, ve které cestující strádá nedostatkem místa pro dolní končetiny. Rizikové je však i delší cestování ostatními dopravními prostředky (vlak, autobus, auto). Jako významná se udává cesta od 3-4 hodin výše.
V tomto sdělení budou dále uvedeny předpokládané vyvolávající faktory cestovní žilní trombózy a samozřejmě prevence ve smyslu režimových opatření.