Cíl. Cílem práce je zhodnocení dlouhodobých výsledků korekce ALCA a srovnání výsledků reimplantace a Takeuchiho operace.
Materiál a metodika. V letech 1991-2008 byla provedena korekce ALCA u 33 pacientů v průměrném věku 2,3±3,8 roku. Osmnáct (54,5%) pacientů bylo mladších než 12 měsíců. Sedmnáct (51,5%) pacientů mělo těžkou MI a 8 (24,2%) mělo těžkou dysfunkci levé komory. Dva pacienti se před korekcí ALCA podrobili jiné kardiochirurgické operaci. U 22 (66,6%) pacientů byla provedena reimplantace ALCA a u 11 (33,3%) byla provedena Takeuchiho redirekce pomocí tunelu ze stěny kmene plicnice. Současně bylo nutné u 2 (6,1%) pacientů provést anuloplastiku a u 2 (6,1%) náhradu mitrální chlopně chlopenní protézou. Pacienti byli po operaci sledováni a echograficky vyšetřováni na našem pracovišti.
Výsledky. V souboru nebylo žádné časné ani pozdní úmrtí. Pacienti byli sledováni 7,8±4,2 roku po operaci. Během časného pooperačního období bylo nutné použít ECMO u 3 (9,1%) pacientů. Pooperační období bylo komplikováno krvácením nebo arytmií u 12 pacientů. V průběhu sledování bylo indikováno 9 reoperací u 6 (18,2%) pacientů (u 2 pacientů byly provedeny 3 náhrady mitrální chlopně, u 2 pacientů po Takeuchiho operaci byla nutná reoperace pro supravalvární stenózu plicnice). Během sledování je 24 pacientů v NYHA třídě I a 8 ve třídě II. Dysfunkce levé komory a MI středního stupně přetrvávají u 8 (24,2%) pacientů. Neprokázali jsme podstatný rozdíl mezi oběma chirurgickými metodami pokud jde o výsledky a výskyt komplikací.
Závěr. Obě metody chirurgického řešení ALCA jsou spojeny s nízkou operační mortalitou. Dlouhodobé výsledky jsou závislé především na poškození myokardu levé komory před operací. Neprokázali jsme zásadní rozdíly mezi výsledky po reimplantaci a Takeuchiho operaci, pokud jde o výskyt komplikací a nutnost reoperace.
Podpořeno VZ 00064203-6804.