Úvod: Mimotělní membránová oxygenace (extracorporeal membrane oxygenation -ECMO) je jednou z metod mechanické náhrady nebo podpory oběhu a respiračních funkcí v případě jejich těžkého selhání. ECMO může být implantováno urgentně perkutánním způsobem u kriticky nemocného na jednotce intezívní péče a pacienti na této podpoře mohou být transportováni. První zkušenosti z pracoviště autorů prokazují použitelnost a příznivý klinický účinek.
Metody: ECMO podpora byla za období od října 2007 do konce roku 2008 indikována u 10 konsekutivních nemocných. Jsou zhodnoceny hospitalizační průběhy, přežití, technické a krvácivé komplikace.
Výsledky: ECMO bylo zavedeno v 9 případech urgentně ve stavu těžkého kardiálního či respiračního selhání (8x veno-arteriální, 1x veno-venózní přístup), z toho u 2 nemocných s rupturou komorového septa při infarktu myokardu, u jednoho s těžkým ARDS, u 3 s akutním, nezvladatelným pravostranným srdečním selháním, 3 s postkardiotomickým selháním oběhu a jeden nemocný měl elektivní implantaci před riskantní perkutánní koronární intervencí. Zaznamenali jsme jednu závažnou technickou komplikaci a jedno fatální krvácení, u 3 dalších pacientů došlo k jinému závažnému krvácení. Hospitalizační mortalita činila 50%.
Závěr: Mechanickou podporu formou ECMO považujeme za „rescue“ postup vyhrazený jen pro případy konvenčně nezvladatelného akutního selhání oběhu a/nebo plic. Jedná se o vysoce účinnou, ale technicky náročnou metodu, která vyžaduje úzkou multidisciplinární spolupráci v rámci kardiocentra, nejlépe formou ECMO týmu.