Cíl:
Digoxin je lék s úzkým terapeutickým rozmezím, který je v medicíně používán již více než 200 let. Preskribce digoxinu v posledních letech mírně klesá, avšak vzhledem k vyšší incidenci srdečního selhání a fibrilace síní patří digoxin k lékům běžným v moderní kardiologii. Cílem naší práce je analýza souboru pacientů s toxickou hladinou digoxinu, zvláště se zaměřením na lékové interakce.
Soubor a metodika:
Z nemocničních databází bylo vyhledáno 222 pacientů s hladinou digoxinu 3.0 ng/ml a vyšší, kteří byli hospitalizováni na I., II. a III. interní klinice VFN a na Interním oddělení Strahov VFN a v ÚVN Střešovice v letech 2001-2006. Chorobopisy byly detailně zhodnoceny včetně např. analýzy EKG, výpočtu clearance kreatininu, užívané medikace a nemocniční mortality.
Výsledky:
Průměrný věk pacientů v souboru je 78 let, 60% tvoří ženy. Průměrná dávka podávaného digoxinu je 0,195mg denně. 27% pacientů má normální hladinu sérového kreatininu, ale jen 14% pacientů má clearance kreatininu 60 ml/min a více. EKG při přijetí prokázalo bradykardii v 16%, tachykardii v 11%, typické člunkovité ST deprese byly přítomny u 29% pacientů. Průměrná EF LK byla 42%. 50% pacientů užívalo alespoň 1 další lék se známou interakcí s digoxinem, z nichž nejčastější byl amiodaron a spironolakton. Dominantní terapie klinické intoxikace byla konzervativní, jen 4% pacientů vyžadovalo dočasnou kardiostimulaci, jen 1 pacient byl léčen pomocí specifického antidota (Digoxin-specific Fab antibody fragments DSAF). Nemocniční mortalita činí 8%, z analýzy dat je zajímavé, že prediktorem úmrtí není hladina digoxinu, hladina K ani hodnota EF LK.
Závěr:
Dle našich dat je naprostá většina intoxikací digoxinem iatrogenních a důvodem je podcenění renální insuficience a/nebo interakce s jinou medikací u starší populace s polypragmazií. Dominuje konzervativní terapie, nemocniční mortalita je 8%.