Cíl: Retrospektivní zhodnocení vývoje imunosupresivní terapie u pacientů po transplantaci srdce v letech 1996, 2001 a 2006 ve FNUSA v Brně.
Soubor: Pacienti po OTS, kteří přežili víc než 1 rok. V roce 1996 hodnoceno 27 pacientů, v roce 2001 92 pacientů v roce 2006 116 pacientů. Bylo sledováno užívání cyklosporinu (CYA), tacrolimu (TAC), azathioprinu (AZA), mykofenolátu mofetilu (MMF), prednisonu (P) a jejich kombinace.
Výsledky: V roce 1996 užívali pacienti v rámci základní kombinace ve 100% CYA, v dalších letech docházelo k postupnému poklesu, v roce 2001 to bylo 85% a v roce 2006 pouze 41% (p<0,01). Stejný vývoj byl patrný v užívání AZA: v roce 1996 užívalo tento lék 93% pacientů, v roce 2001 41% a v roce 2006 pouze 11% pacientů (p<0,01). Opačná situace byla u MMF, který byl do terapie zahrnut až v roce 1997 - v roce 2001 jej užívalo 49% pacientů a v roce 2006 78% (p<0,05). Obdobný vývoj byl při léčbě TAC - v roce 1996 jej ještě neměl žádný pacient, v roce 2001 již 15% pacientů, s nárůstem na 48% v roce 2006 (p<0,01). Dále se v roce 2006 u 11% pacientů nově objevil sirolimus. Kombinační léčba dosáhla rovněž významných změn: zatímco v roce 1996 užívalo CYA+AZA (+P) 92%, v roce 2001 to bylo již pouze 41% a v roce 2006 8% (p<0,01). Kombinace CYA+MMF (+P) byla v roce 2001 užívána u 39% pacientů, v roce 2006 u 28% (ns). Výrazný nárůst byl patrný v kombinaci TAC+MMF (+P) z 9% v roce 2001 na 42 % v roce 2006 (p<0,01).
Závěr: V průběhu 10-ti let, od roku 1996 do 2006, můžeme pozorovat významné změny v imunosupresivní terapii pacientů po OTS. Dochází k poklesu užívání CYA, AZA a P - na rozdíl od vzestupu používání MMF a TAC. V kombinační léčbě je na ústupu kombinace CYA+AZA, kombinace CYA+MMF stagnuje a roste počet pacientů s kombinací MMF+TAC.