Úvod: Statiny jsou lékem první volby u nemocných se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. U různých pacientů se srovnatelnou terapií je však prokázána značná variabilita účinku statinů, která může mít svůj genetický podklad. Geny pro cholesterol 7-α hydroxylázu (CYP7A1) a pro hepatickou lipázu (HL) patří mezi geny, které by účinnost farmakologické léčby hypolipidemiky mohly ovlivnit.
Soubor a Metodika: Varianty genech pro CYP7A1 a HL byly sledovány u 348 (131 mužů) pacientů s dyslipidémií léčených statiny (40,5% simvastain, 46,3% atorvastatin, 13,2% lovastatin, v dávkách 10 nebo 20 mg). Frekvence genotypů byly porovnány s kontrolní skupinou (N = 470, 188 mužů, lipidy s doporučenými hodnotami). Funkční polymorfismy A-203C (CYP7A1) a T-514C (HL) byly analyzovány pomocí PCR a restrikční analýzy. Hodnoty lipidových parametrů byly známy před nasazením léčby a po 12 týdnech léčby.
Výsledky: Zjistili jsme signifikantní rozdíl mezi skupinou pacientů a skupinou kontrolní ve frekvencích genotypů v genu pro HL (P < 0,05), ale ne v genu pro CYP7A1 (P = 0,3). Změny lipidových parametrů (celkový, LDL a HDL cholesterol, triglyceridy) nebyly signifikantně ovlivněny ani jednou z analyzovaných variant.
Závěr: Výsledky studie ukazují, že varianty v regulačních částech genů pro cholesterol 7-α hydroxylázu a pro hepatickou lipázu nebudou hrát významnou roli v genetické determinaci odpovědi na léčbu statiny v české populaci.
Podpořeno projektem č. NR/9411-3 (IGA MZ ČR).