V praxi intervenčního kardiologa se každoročně setkáváme s několika nemocnými s typickou námahovou anginou pectoris, jejichž angiografický nález není vhodný pro chirurgickou revaskularizaci a nebyl řešitelný standardními technikami intervenční kardiologie. Patří mezi ně nemocní s uzavřenými bypassy s nemožností reoperace, pacienti s chronickým uzávěrem jedné věnčité tepny, dosud neřešitelné klasickými postupy intervenční kardiologie a nemocní, u nichž z anatomických důvodů nebylo možno revaskularizaci indikovat.
Pečlivým klinicko - anatomickým rozborem lze u některých nemocných mitigovat symptomy vhodnou úpravou léčby – využitím potenciálu molsidominu, trimetazidinu nebo maximalizací bradykardizující léčby. U nemocných s předpokládanou spastickou složkou preferencí kalciových blokátorů a vyšších dávek nitrátů.
Z anatomického hlediska je vhodné identifikovat nemocné, kteří byli neúspěšně intervenováni a u nichž lze využít potenciál novějších postupů intervenční kardiologie. Použitím magnetické srdeční navigace lze v jednotlivých případech zpřístupnit pro intervenci léze, dosud nepřístupné pro klasické vodiče. Současná katetrizace obou věnčitých tepen, retrográdní přístupy k rekanalizaci kolateralizovaných uzávěrů s využitím dedikovaného instrumentaria a použití laserové koronární aterektomie mohou zvýšit úspěšnost koronárních intervencí u chronických koronárních okluzí až o desítky procent.
Výrazně symptomatické nemocné se zcela difúzními změnami, mnohočetnými, obvykle kolateralizovanými uzávěry bychom měli indikovat k neuromodulačním postupům léčby.