Úvod: Řada studií prokázala efekt resynchronizační léčby (CRT) na zlepšení subjektivního stavu a navození reverzní remodelace levé komory. U zhruba 30-40 % pacientů zlepšení NYHA při CRT není prokazatelné (nonrespondéři).
Cíl: Kvantifikovat predikční schopnost šířky komplexu QRS a echokardiografických parametrů na efekt CRT. Porovnat výtěžnost těchto parametrů u pacientů s ischemickou (iKMP) a neischemickou kardiomyopatií (niKMP), se sinusovým rytmem (SR) a fibrilací síní (AF).
Metody: U 194 pacientů, před a 3 měsíce po úspěšném zavedení CRT hodnoceno: funkční třída NYHA, šířka komplexu QRS, echokardiografické parametry včetně parametrů mechanické komorové dyssynchronie (SPWMD: časový interval mezi maximem výchylky septa a zadní stěny v M-mode zobrazení, Ts-sep-lat: časový interval mezi maximálním systolickým pohybem septa a laterální stěny získaný tkáňově-dopplerovským zobrazením, IVMD: mezikomorové mechanické zpoždění).
Výsledky: Respondérů (pac. se zlepšením NYHA) bylo 61 %, více u pac. se SR ve srovnání s AF (63 % vs. 52 %, p<0,05). Zúžení QRS pozorováno jen u respondérů. SPWMD a Ts-sep-lat se zmenšilo u všech podskupin. Pokles výskytu SPMWD ≥ 130 ms byl větší u pac. s niKMP. Pokles výskytu Ts-sep-lat ≥ 65 ms byl větší u pac. se SR. Procento pacientů s IVMD ≥ 60 ms bylo signifikantně nižší u respondérů a vyšší u nonrespondérů. Šířka QRS, SPWMD a Ts-sep-lat prokázaly střední sensitivitu ale slabou specificitu v predikci efektu CRT. Šířka QRS měla větší sensitivitu u pac. s niKMP ve srovnání s iKMP (91% vs. 65%). IVMD prokázal slabou sensitivitu ale velmi dobrou specificitu v predikci efektu CRT, zvl. u pacientů se SR ve srovnání s AF (90% vs. 63%).
Závěr: Žádný testovaný parametr neprokázal současně dobrou sensitivitu a specificitu. Kvantifikace komorové dyssynchronie je účelnější u pac. se SR a niKMP.
MŠMT 0021622402