Úvod. V posledních letech bylo do klinické praxe zavedeno několik perkutánně zaváděných systémů mechanické oběhové podpory pro zvládnutí stavů s nedostatečným vlastním minutovým srdečním výdejem pacienta. Přímé srovnání hemodynamické účinnosti těchto systémů však zatím provedeno nebylo.
Metody. Na zvířecím modelu u prasat (samice, 45 kg) v celkové anestezii, na umělé plicní ventilaci jsme srovnávali hemodynamickou účinnost třech systémů: pravo-levá (RA-Ao) podpora (nasávací kanyla zavedena do pravé síně, výpustní do aorty, zapojení s extrakorporálním membránovým oxygenátorem (ECMO), krevní pumpa Levitronix Centrimag; N=4); levo-levá (LA-Ao) podpora (nasávací kanyla zavedena transseptálně do levé síně, výpustní do aorty, krevní pumpa Levitronix Centrimag; N=4); systém levá komora-aorta (LV-Ao; Impella 2.5; N=4). Vliv každého z uvedených systémů na střední arteriální tlak (MAP) jsme studovali postupně při stimulované srdeční frekvenci 200/min (10 min), 300/min (10 min) a při fibrilaci komor (10 min).
Výsledky. Mezi systémy nebyl významný rozdíl ani při stimulaci 200/min ani při 300/min. Při fibrilaci komor byl nejúčinnější systém RA-Ao (MAP 74-82 mmHg) jak při porovnání s LA-Ao (MAP 47-52 mmHg; P<0.01), tak se systémem LV-Ao (MAP 23-28 mmHg; P<0.001); také systém LA-Ao byl významně účinnější než LV-Ao (P<0.05). Když jsme však k systému LV-Ao přidali noradrenalin (NA) v dávce 0.01 µg/kg/min, dosáhli jsme MAP srovnatelný s LA-Ao.
Závěr. Naše první výsledky ukazují, že všechny sledované systémy poskytují srovnatelnou oběhovou podporu při simulaci komorové tachykardie; při fibrilaci komor se ukazuje jako nejúčinnější systém RA-Ao (ECMO), který umožňuje nejen zachovat srdeční výdej přes 5L/min, ale také nahradit výměnu plynů v plicích. I nejméně účinný systém LV-Ao však dokázal při současném podávání NA udržet po dobu 10 min krevní tlak, umožňující přežití.