Úvod. Bronchoskopické vyšetření u nemocných na umělé plicní ventilaci po oběhové zástavě patří k základním diagnostickým metodám posouzení komplikace intubace, diagnostickému odběru bronchiálního aspirátu. Načasování tohoto vyšetření zůstává však nadále nejasné.
Soubor a metodika. Retrospektivně jsme analyzovali soubor nemocných po oběhové zástavě mimo nemocnici, kteří byli na umělé plicní ventilaci déle než 24 hodin. Exkludovali jsme nemocné s mechanickou podporou (V-A ECMO, Impella) a se špatným neurologickým výsledkem (CPC 3-5). Všichni nemocní v našem souboru absolvovali bronchoskopické vyšetření pomocí jednorázového bronchoskopu (AMBU, Ballerup, Dánsko) včetně odběru bronchiálního aspirátu a laváže plic. Posuzovali jsme délku ventilace v závislosti na době, kdy byla provedena bronchoskopie. Dále jsme posuzovali vliv délky oběhové zástavy (ROSC), vstupního laktátu a body mass indexu (BMI) na celkovou délku invazivní ventilace.
Výsledky. Do našeho souboru jsme zařadili celkem 38 nemocných. Střední délka invazivní ventilace byla 136 ± 78 hodin (40; 376). Bronchoskopické vyšetření provedené v prvních 24 hodinách ve srovnání s vyšetřením mezi 48-72 hodinou signifikantně snižovalo celkovou délku umělé plicní ventilace (101 ± 44 vs 219 ± 85, p ˂ 0.05). V našem souboru jsme zjistili statisticky významnou pozitivní korelace mezi délkou oběhové zástavy (ROSC) a délkou ventilace (Pearson r = 0,62; p = 0.002; n = 38). Vztah mezi hodnotou BMI či vstupní hladinou laktátu neměl vliv na celkovou délku ventilace.
Závěr. V našem souboru bronchoskopické vyšetření provedené do 24 hodin od oběhové zástavy snižovalo délku umělé plicní ventilace u nemocných po mimonemocniční oběhové zástavě. Delší oběhová zástava (ROSC) korelovala s delší délkou invazivní ventilace. V našem souboru jsme neprokázali vztah mezi délkou ventilace a BMI nebo vstupní hodnotou laktátu.