Souhrn:
Doposud nebyly k dispozici metody k rozlišení úplné blokádou levého raménka Tawara (trueLBBB) a nitrokomorové poruchy vedení (IVCD). Ultra vysokofrekvenční EKG (UHF-EKG) zobrazuje ventrikulární aktivaci ze standardních hrudních svodů.
Cíl:
Porovnat UHF-EKG a Strauss kritéria při rozlišování trueLBBB od IVCD u pacientů s indikací k CRT.
Metody:
CRT pacienti s QRS komplexem bez RBBB, trvajícím ≥ 130 ms podstoupili invazivní mapování levého septa pro odlišení trueLBBB od IVCD. Záznam UHF-EKG byl pořízen během spontánního rytmu a index dyssynchronie založený na UHF-EKG (e-DYS) byl definován jako interval mezi první a poslední komorovou aktivací hodnocený z hrudních svodů V1-V8. Zkušený elektrofyziolog slepě vyhodnotil přítomnost LBBB podle Straussových kritérií. Ejekční frakce levé komory (LVEF) byla hodnocena echokardiografií před CRT a za 6 měsíců po CRT.
Výsledky:
Invazivní mapování levé komory u 58 pacientů (41 mužů; 24 ischemických kardiomyopatií; LVEF: 28 ± 8 %; QRSd: 169 ± 17 ms) identifikovalo trueLBBB u 38 pacientů a IVCD u 20. Pacienti s trueLBBB měli ve srovnání s IVCD delší QRSd (177 ± 15 vs. 153 ± 10 ms; P = 0,01) a spontánní e-DYS (91 ± 20 vs. 40 ± 18 ms; P < 0,001). Na základě ROC analýzy byla plocha pod křivkou pro e-DYS a Strauss LBBB pro rozlišení trueLBBB od IVCD 0,97 a 0,70 (P < 0,001). Optimální mezní hodnota e-DYS > 60 ms identifikovala trueLBBB s citlivostí 100 % a specificitou 95 %. Straussova kritéria měla senzitivitu a specificitu 84 % a 55 %. Pacienti s pravým LBBB zaznamenali zlepšení LVEF o 15 ± 8 % šest měsíců po CRT ve srovnání s 6 ± 15 % u pacientů s IVCD (P = 0,06).
Závěr:
UHF-EKG rozlišuje trueLBBB od IVCD přesněji než Straussova kritéria, což může mít praktický význam pro CRT. Pacienti s trueLBBB mají tendenci reagovat na CRT příznivěji než pacienti s IVCD.