Úvod:
Hluboká analgosedace (DAS) nebo celková anestezie (GA) je mandatorní při katetrizační ablaci fibrilace síní (AF) metodou pulzního pole (PFA). Za účelem nalezení optimálního režimu sedace byla porována DAS založená na propofolu, DAS s použitím remimazolamu a ketaminu a TIVA s kontinuálním prpofolem.
Metody:
Pacienti indikovaní k PFA AF byli randomizováni v poměru 1:1:1 do skupin: DAS s bolusy propofolu + opioidu (rameno P), kontinuální DAS s remimazolamem + ketaminem (rameno R) a kontinuální TIVA s propofolem + opioidem (rameno TIVA). PFA byla provedena pomocí systému FARAPULSE. Hlavním vylučovacím kritériem byl syndrom obstrukční spánkové apnoe. Primární cílový ukazatel byl definován jako kombinace hypoxemie, hypotenze nebo hypertenze vyžadující zásah nebo vedoucí k přerušení zákroku. Sekundárními cílovými ukazateli byly příhody hemodynamické nestability, doba zákroku, závažné nežádoucí příhody a spokojenost pacienta.
Výsledky:
Do studie bylo zařazeno 127 pacientů (průměrný věk 62,9 ± 10,3 let, 35,1 % žen, 47,2 % s paroxysmální AF). Primární cílový ukazatel se vyskytl u 85,7 % pacientů ve skupině P, u 27,9 % ve skupině R a u 66,7 % ve skupině TIVA (P <0,001). V rameni P byl primární ukazatel dominantně ovlivněn hypoxemií (100 %), v rameni TIVA hypotenzí (100 %). Rameno R vykazovalo podobné rozložení hypoxemie (50 %) a hypotenzních příhod (66,7 %). Nebyly zjištěny rozdíly v průměrné době zákroku, výskytu závažných nežádoucích příhod a hodnocení spokojenosti pacientů.
Závěr:
Při ablaci fibrilace síní pulzním polem byla hluboká analgosedace na podkladě kombinace remimazolamu a ketaminu účinnější než režimy založené na propofolu a opioidu (ať už ve formě bolusů nebo kontinuální) a byla spojena s nejnižším rizikem hypoxemie a hypotenze. U více než 80 % pacientů s konvenční hlubokou analgosedací (propofol + opioid) byla dokumentována závažná hypoxemie.