Cíl:
Během thorakoskopické implantace epikardiální stimulační elektrody provést elektrofyziologické mapování LK k nalezení místa s nejpozdnější aktivací (QLV). Do tohoto místa následně implantovat stimulační elektrodu k dosažení lepšího efektu resynchronizační léčby.
Metodika:
Metodu epikardiálního mapování jsme zatím použili u 10 pacientů. Samotný chirurgický postup zůstává stejný jako při jiných thorakoskopických implantací LK elektrod. Před provedením implantace snímáme QLV z téměř celé laterální stěny LK rozdělenou do 16 segmentů. Pro mapování používáme 10-ti polární EF katetr. Na místo s nejdelším QLV intervalem následně implantujeme bipolární epikardiální stimulační elektrodu (Greatbatch Medical, NY).
Výsledky:
U všech pacientů se podařilo implantovat elektrodu do oblasti s nejdelším QLV i v případě 2.pt, u kterých bylo mapování omezeno pro těžké srůsty v perikardu. Průměrná doba implantace a mapování byla 147 resp. 24 min. U nikoho nebyla nutná konverze na thorakotomii či sternotomii nebo revize pro krvácení. U jednoho pacienta se objevila FiK a PNO. Nezaznamenali jsme žádnou zánětlivou komplikaci.
Závěr:
Epikardiální mapování umožňuje umístit stimulační elektrodu do místa nejpozdnější aktivace LK bez významného prodloužení operačního času.