Kontext a cíl: Čas do reperfuze je významným faktorem mortality a morbidity pacientů s akutním infarktem myokardu. Cílem této práce bylo určit prediktory pozdní reperfuzní léčby ovlivnitelné lidským faktorem u pacientů se STEMI anebo raménkovým blokem (BBB) podstupujících PCI.
Soubor a metody: Monocentrická observační studie založená na retrospektivní analýze dat od 692 konsekutivních pacientů se STEMI/BBB kteří podstoupili PCI od ledna 2009 do prosince 2011 (průměrný věk 65 ± 13 let, 68% mužů). Výsledky: Mnohonásobná logistická regrese prokázala, že riziko pozdní reperfuze (po 6 hodinách od začátku obtíží) je signifikantně vyšší pokud obtíže vznikly v noci (1.85, p= 0.003), pokud se pacient zdrží u lékaře prvního kontaktu (OR 3.28, p<0.001) anebo je převezen z jiné nemocnice (OR 2.50, p<0.001). Pacientů s obtížemi vzniklými v noci bylo 28.9% z celkového počtu, 9.3% všech pacientů se zdrželo u lékaře 1. kontaktu a 23.2% pacientů bylo převezeno z jiné nemocnice.
Závěr: I přes snahu která se věnuje zkrácení časového zpoždění do reperfuze u pacientů s akutním infarktem myokardu dochází stále k časovým prodlevám zejména na straně pacienta. Je vhodné nadále investovat úsilí do účinných informačních kampaní zaměřených na potenciální pacienty i jejich okolí.