Úvod: Interval od začátku QRS k lokálnímu elektrogramu z levokomorové (LK) elektrody – QLV je silným prediktorem odpovědi na SRL. K optimalizaci polohy elektrody jsme v průběhu video-torakoskopické implantace mapovali QLV na volné stěně LK. Naším cílem bylo ověřit, zda empirická cílová oblast – centrální laterální stěna - je optimální, tedy s nejdelším QLV.
Metodika: Mapování LK jsme prováděli pomocí dekapolárního katetru zavedeného přes jeden z torakoskopických portů v průběhu jinak standardní video-torakoskopické procedůry. Katétr byl systematicky přikládán na volný povrch LK se záměrem nalézt optimální segment - s maximálním QLV. Aktivace volné stěny LK byla analyzována v 16 segmentárním modelu, QLV bylo pro interindividuální porovnání standardizováno na parameter QLV ratio = QLV/QRSd.
Výsledky: Výkon jsme provedli u 13 pacientů. Průměrně bylo mapovatelných 15 ± 2,2 segmentů a 53 ± 16 bodů. Na souhrné aktivační mapě (obr 1) je patrný gradient prodlužování QLV ratio v krátké ose: antero-posteriorně. V dlouhé ose LK jsme po vyloučení hrotu gradient nenalezli. QLV ratio bylo souhrně nejvyšší ve středním posteriorním segmentu, a to o 0.10 ± 0.01 (p = 0.003) vyšší než v empirickém segmentu. Aktivace LK byla variabilní, s vysokou interindividuální variabilitou lokalizace optima. Optimální segment měl QLV ratio o 0.08 ± 0.07 (p = 0.003) vyšší než nejlepší průměrný segment. QLV ratio tak bylo v nejlepším individuálním segmentu významně delší (o 0,17±0,08, p<0,00001) než v empirickém midlaterálním segmentu.
Závěr: Na základě epikardiálního mapování aktivace LK se zdá, že optimální poloha LK elektrody je individuální. Zavedení elektrody do nejlepšího segmentu pak vede k dosažení významně delšího QLV proti poloze empirické. Výsledky naší práce jsou ve shodě s nálezy echokardiografických studií, které hodnotily lokální zpoždění kontrakce různých segmentů LK.