CÍL: Posouzení vývoje časového časových intervalů přednemocniční péče u pacientů s akutním STEMI ošetřených direktní PCI v letech 2008,2010 a 2012.
SOUBOR A METODIKA: Do hodnoceného souboru byli zařazeni pacienti s akutním STEMI nebo novým blokem Tawarova raménka, kteří podstoupili dPCI v čase do 12ti hodin od nástupu potíží. Ze souboru byli vyloučeni pacienti s nutností KPCR, umělé plicní ventilace a ti, kteří zemřeli během výkonu či během hospitalizace v centru.
VÝSLEDKY: V souboru 788 hodnocených pacientů jsme v letech 2008,2010,2012 zjistili průměrné hodnoty celkového ischemického času 4:10 vs. 4:02 vs. 4:18h, interval nástup potíží- hlášení potíží 1:58 vs. 1:44 vs. 2:04h, hlášení potíží –kvalifikující EKG 0:33 vs. 0:36 vs. 0:37h, kvalifikující EKG – I.dilatace balonu 1:38 vs. 1:41 vs. 1:37h Interval příjezd na sál –I.dilatace balonu se v čase nijak nemění – shodně 0:20h. Poměr sekundárních transportů 44,7% vs. 40,4% vs. 38%. Srovnání celkového ischemického času primární/sekundární transport 3:35/4:52h vs. 3:21/4:59h vs. 3:41/5:19h. V doporučených 120 minutách intervalu „kvalifikující EKG-I.dilatace balonu“ se nepodařilo transportovat 17,8 vs. 22,46 vs. 20,29% pacientů.
ZÁVĚR: Ve sledovaném časovém období nedochází ke zlepšování přednemocniční fáze péče o pacienty se STEMI. Pro zkvalitnění managementu léčby pacientů je rozhodující minimalizace podílu sekundárních transportů a především zkrácení doby od nástupu obtíží do jejich ohlášení pacientem.