Úvod: Perkutánní katetrizační přístup do perikardu je v současné době indikován u nemocných, u kterých není arytmogenní substrát dostupný při endokardiálním mapování. Cílem našeho sdělení je seznámit s našimi zkušenostmi s prováděním těchto výkonů.
Metody: Na našem pracovišti jsme provedli epikardiální ablaci u 37 pacientů (5 žen, věk 49±17let). Základní diagnózou byla arytmogenní kardiomyopatie pravé komory (ARVC, n=8), jiná neischemická kardiomyopatie (DCM, n=18), idiopatická komorová ektopie (iKT, n=5), ischemická choroba srdeční (ICHS, n=4). Ve dvou případech byla indikací supraventrikulární tachykardie (SVT, n=2). Výkon byl proveden v celkové anestezii ve všech případech.
Výsledky: Epikardiální přístup a mapování byly úspěšně dosaženy u všech nemocných a nebyla pozorována žádná závažná periprocedurální komplikace. Před ablací byla u všech provedena selektivní koronarografie. U idiopatických komorových tachykardií byl přínos epikardiálního mapování omezený, protože ložisko arytmie bylo většinou v blízkosti magistrální koronární tepny, kde nebylo možno aplikovat radiofrekvenční energii. Ve 3 případech byla po neúspěšné katetrizační epikardiální ablaci provedena úspěšná chirurgická kryoablace přístupem z minithorakotomie.
Závěry: Epikardiální mapování pomocí perkutánního přístupu je v současné době alternativou k léčbě nemocných s poruchami srdečního rytmu v případě, že arytmogenní substrát není dosažitelný při endokardiálním mapování.