Více než 80 různých genů je asociováno s dědičným typem kardiomyopatií, přičemž řada z nich může být příčinou velmi vážné prognózy – náhlým srdečním selháním. Vzhledem k této značné genetické heterogenitě byla do nedávné doby diagnostika kardiomyopatií na molekulární úrovni velice omezena. S příchodem technologie masivního paralelního sekvenování se však otevřela možnost analyzovat současně velký počet genů za krátkou dobu a ve srovnání s klasickým sekvenováním za relativně nízkou cenu a s dobrým diagnostickým přínosem.
Budeme prezentovat naše zkušenosti s cíleným sekvenováním 46 genů zapojených do patogeneze tohoto onemocnění u skupiny pacientů s různým typem kardiomyopatií (hypertrofická kardiomyopatie, arytmogenní dysplázie pravé komory a fibrilace komor). U této skupiny pacientů jsme detekovali jak patologické mutace, které již byly popsány v souvislosti s rozvojem kardiomyopatie (např. v genu MYBPC3), tak i nové nesynonymní varianty, u kterých předpokládáme, že mají patologický dopad (např. v genu ANKRD1 nebo PKP2).
Na našem pilotním souboru je vidět, že míra detekce patogenních variant masivním paralelním sekvenováním u kardiomyopatií je zvýšena oproti tradičním přístupům a to z důvodu zahrnutí většího počtu genů do analýzy. Na základě této přesné molekulárně-genetické diagnostiky je možné upřesnit diagnózu u pacientů s kardiomyopatií a především identifikovat presymptomatické jedince v rodině za účelem jejich sledování či léčby.