Cíl:
Prezentace případu purulentní perikarditidy s pneumoperikardem vzniklé na základě píštěle mezi tračníkem v hiátové hernii a perikardem.
Přímá komunikace mezi GIT a perikardem je extrémně vzácná a představuje diagnostickou výzvu. V literatuře je málo kazuistik, které popisují podobnou patologii. Nejčastěji se jednalo o případy pokročilého maligního onemocnění nebo stavy po operaci jícnu.
Kazuistika:
74letá pacientka byla opakovaně léčena ATB pro suspekci na pneumonii. Obtěžovaly ji intermitentní bolesti na hrudníku. Pro zhoršení stavu a elevaci CRP byla přijata na spádové interní oddělení. CT prokázalo rozsáhlou hiátovou hernii a pneumoperikard. Dle ECHO perikardiální výpotek a známky konstrikce. Pro progresi do septického šoku a suspekci na purulentní perikarditidu byla pacientka směřována ke kardiochirurgickému výkonu. Při exploraci perikardu nalezeno malé množství hnisu, v oblasti srdečního hrotu byla nalezena píštěl se sterkorálním obsahem. Operační výkon dále ve spolupráci s břišními chirurgy. Nebyly přítomny známky peritonitidy, byla verifikovaná hiátová hernie s obsahem žaludku a příčného tračníku.
Provedena repozice obsahu hiátové hernie pod bránici, perioperačně nalezena perforace colon transversum, provedena resekce tračníku. Pooperačně v kritickém stavu převzata na ARO, rychlý rozvoj multiorgánového selhání. I přes maximální terapii dochází 10 hodin od operace k úmrtí pacientky.
Závěr:
Neléčená a pokročilá forma hiátové hernie může obsahovat část tračníku, který může pod tlakem perforovat se vznikem komunikace s okolními orgány. Koloperikardiální píštěl ve vyskytuje velmi vzácně a má vysokou mortalitu.
Při sterkorální perikarditidě dochází k rozvoji sepse a septického šoku. V diagnostice jsou klíčové zobrazovací metody, zejména CT a ECHO. Ani časné rozpoznání a komplexní chirurgická léčba nemusí vést k přežití kriticky nemocného pacienta.