Umisťování stimulační elektrody pro použití při resynchronizační terapii na povrch levé komory endovazálně retrográdně do větví koronárního sinu je anatomií těchto žil jednoznačně determinováno.
Cílem sdělení je prezentovat dosavadní zkušenosti s quadripolární elektrodou Quartet (St. Jude Medical). V našem souboru byla elektroda Quartet úspěšně zavedena 56 nemocným. U 36 (64,3%) nemocných byl v stimulační konfiguraci použit pól 3 a/nebo 4. Výsledný vektor stimulace byl určen podle nejdelšího Q-Lv intervalu s přihlédnutím k neadekvátnímu stimulačnímu prahu a nestimulaci bráničního nervu. Ve 33 (58,9%) případech nebyl drážděn brániční nerv a byly přijatelné prahy na všech pólech elektrody. U 18 (32,1%) resp. 13 (23,2%) pacientů se vyskytlo dráždění bráničního nervu resp. vysoký stimulační práh. Ve většině případů se vyskytlo dráždění bráničního nervu resp. vysoký stimulační práh pouze na distálním bipólu. Změny stimulačního vektoru pouze z důvodů optimalizace pozice stimulace bylo využito v 15 (26,8%) případech. 52 (92,9%) pacientům byla programována bipolární stimulace a 4 (7,1%) pacientům unipolární stimulace proti RV-coil. U čtyř (7,1%) pacientů byl do jednoho roku od implantace změněn stimulační vektor z důvodu optimalizace resynchronizace a u jednoho (1,8%) pacienta pro nárůst stimulačního prahu. U žádného pacienta nedošlo ke komplikacím výkonu nebo dislokaci elektrody.
Technologie vícepolárních elektrod přispívá při endovazálním zavedení levokomorové elektrody ke zvýšení úspěšnosti, k minimalizaci potřeby repozice a k rozšíření možností optimalizace resynchronizační terapie použitím jednoho z deseti programovatelných vektorů stimulace.