Úvod:
V terapii pacientů s pokročilým chronickým srdečním selháním (CHSS) hraje důležitou roli včasné rozpoznání epizody dekompenzace. Klinickým vyšetřením nelze v některých případech dobře odhalit známky hypervolemie. Přitom včasnou úpravou medikace a režimu lze často předejít rozvoji těžkého městnavého selhání.
Cíl:
Prověřit vztah hladiny BNP (chemiluminiscentní metoda, analyzátor Abbott Architect, jednotky ng/l) k subklinickým dekompenzacím.
Soubor a metody:
Retrospektivně jsme hodnotili hladiny BNP u kandidátů transplantace srdce (n=30, 26 mužů, 4 ženy, NYHA III-IV) v průběhu čekací doby , stav kompenzace podle klinického nálezu a volemii podle plnícího tlaku pravé komory při invazivním hemodynamickém vyšetření.
Výsledky:
Průměry hladin BNP v klinicky kompenzovaném stavu (n=176, mean BNP 522,6) se statisticky významně lišily v porovnání s průměry hladin ve stadiu klinicky manifestního městnání (n= 54, mean BNP 1478,2, p pro log BNP <0,001). Podobně se statisticky významně lišily průměrné hladiny ve stavu euvolemie (n=110, mean BNP 482,9) v porovnáním s průměrnými BNP ve stavu hypervolemie (n=37, mean BNP 1114,8 , p pro log BNP <0,001). V podskupině nemocných s invazivně ověřenou hypervolemií (n=37) jsme porovnali průměrné hladiny BNP ve stavu bez klinických známek dekompenzace (n=18, mean BNP 968,1) a ve stavu klinicky manifestního městnání (n=19, mean BNP 1253,7). Nenalezli jsme statistický rozdíl mezi průměrnými hladinami BNP v obou skupinách.
Závěr:
Naše nálezy podporují myšlenku, že sledování hladin BNP u pacientů s pokročilým CHSS má význam mimo jiné pro odhalení subklinické dekompenzace s možností včasného terapeutického zásahu.
Podpořeno grantem IGA MZ ČR - NR 9400-3.