Cíl práce: retrospektivní zhodnocení našich zkušeností s endovaskulárními metodami rekanalizace intrakraniálních uzávěrů u pacientů s akutní cévní mozkovou příhodou.
Metodika a soubor pacientů: lokální intrakraniální trombolýza byla provedena do 6 hodin a mechanická rekanalizace do 6 až 8hod od začátku symptomů při uzávěru v oblasti povodí vnitřní krkavice a do 12 hodin při uzávěru v oblasti vertebrobasilární cirkulace. Celkem bylo během let 2000-2013 léčeno 156 pacientů, u kterých nebyla přítomna hypodenzita na vstupním CT. Jako metoda léčby byla užita buď lokální intraarteriální trombolýza samostatně či v kombinaci s perkutánní angioplastikou doplněnou implantací stentu či byly užity různé druhy mechanické rekanalizace jako Merci katetr, Catch katetr či Solitaire stent. Metody perkutánní rekanalizace byly klasifikovány jako přímé (pokud byly užity jako primární metoda léčby) či jako záchranná (při selhání systémové trombolýzy).
Výsledky: technického úspěchu (rekanalizace tepny s průtokem TICI flow 3 či 2b) jsme dosáhli v 73,1% pacientů. Pokud jsme perkutánní rekanalizaci užili jako rescue výkon po neúspěšné systémové trombolýze, dosáhli jsme technické úspěšnosti 76,4% oproti 64,3% u pacientů s primárním výkonem. Zlepšení klinického stavu jsme detekovali u 76,1% pacientů s postižením přední karotické cirkulace a u 51,3% pacientů s postižením vertebrobasilární cirkulace. U 11,5% pacientů došlo po léčbě k významnému intrakraniálnímu krvácení, hospitalizační mortalita souboru činila 9,6%.
Závěr: metody perkutánní rekanalizace intrakraniálních uzávěrů u pacientů s akutní CMP jsou dle našich zkušeností technicky schůdné a bezpečné metody léčby akutní cévní mozkové příhody s vysokou účinností rekanalizace tepenného uzávěru. Ke konečnému zhodnocení významu těchto metodik v klinické praxi je však třeba velkých randomizovaných studií.