Cíle studie: vyhodnotit bezpečnost a účinnost komunikace mezi levou a pravou síní při léčbě pacientů se srdečním selháním a zachovalou ejekční frakcí. Soubor a metodika: Do studie byli zařazeni čtyři pacienti se srdečním selháním s pokročilou symptomatologií (NYHA III) při zachovalé EF LK (> 45%), kteří mají dilataci levé síně a echokardiografické parametry diastolické dysfunkce LK. Hlavními vylučovacími kriteriemi jsou: dysfunkce pravé komory, významná plicní hypertenze a riziko tromboembolických příhod. Přes vodící drát je perkutánně zavedeno hodnocené zařízení, které se skládá ze zaváděcího katétru a implantátu, do levé a pravé srdeční síně. Implantát ze zaváděcího katétru uvolní a umístí se tak, aby ležel napříč síňovým septem. Výsledky: U všech pacientů došlo během 30-90 denního sledování ke zlepšení symptomatologie, u většiny k poklesu tlaku v levé síni resp. tlaku v plicnici v zaklínění (PCWP) bez zvýšení tlaku v pravé síni (RAP), u některých nemocných došlo k poklesu NT-proBNP (pmol/l), u všech k prodloužení vzdálenosti v metrech při šestiminutovém testu chůze (6MWT) a zvýšení VO2 max při spiroergometrii (ml/kg/min) (Tabulka). Zlepšení tolerance zátěže přetrvává u prvního pacienta i po šesti měsících. U žádného nemocného se nevyskytla komplikace v souvislosti s výkonem. Závěr: systém komunikace mezi levou a pravou síní s cílem snížit tlak v levé síni představuje perspektivní metodu při léčbě pacientů se srdečním selháním se zachovanou ejekční frakcí.
| před výkonem | po | ||||||
| číslo pacienta 1 | 2 | 3 | 4 | 1 | 2 | 3 | 4 |
| NYHA III | III | III | III | I | II | II | II |
| 6MWT 360 | 396 | 180 | 450 | 396 | 420 | 300 | 465 |
| VO2max 14,3 | 17,3 | 10,5 | 18,9 | 17,6 | 17,4 | 12,7 | 19,6 |
| NT-proBNP 10 | 272 | 222 | 148 | 8 | 77 | 368 | 13 |
| PCWP 18 | 17 | 26 | 25 | 13 | 18 | 16 | 11 |
| RAP 10 | 9 | 15 | 20 | 11 | 15 | 11 | 7 |