Cíl: Nové biomarkery (hs-TnI, MR-proANP, NT-proBNP, MR-proADM, kopeptin) poskytují informaci o prognóze pacientů s chronickým srdečním selháním (ChSS). Dynamika těchto biomarkerů při zátěži a jejich prognostický význam nejsou známy. Cílem práce bylo změřit dynamiku uvedených biomarkerů při zátěži, určit její klinické prediktory a porovnat prediktivní schopnost klidových a pozátěžových hodnot. Soubor a metodika: hs-TnI, MR-proANP, NT-proBNP, MR-proADM, kopeptin byly změřeny v klidu a po provedeném zátěžovém testu u 108 pacientů s ChSS a u 25 kontrolních jedinců. Pacienti byli prospektivně sledování 507 dní (IQR 281 a 761 dní). Výsledky: Fyzická zátěž vedla signifikantnímu vzestupu NT-proBNP, MR-proANP a kopeptinu u kontrolních jedinců a všech biomarkerů u pacientů s ChSS. Etiologie ChSS hrála roli pro dynamiku NT-proBNP (o 70% vyšší vzestup u nemocných s DKMP vs. ICHS, p=0,008) a MR-proANP (+40% u DKMP, p=0,04). Pohlaví ovlivnilo hladiny MR-proANP (+347% u mužů, p=0,0008), srdeční rytmus MR-proADM (+314% u nesinusového rytmu, p=0,03) a renální insuficience (RI) kopeptin (+232% u pacientů s RI, p=0,007). Anémie, diabetes, pokročilost ChSS, obezita a věk neměly na dynamiku biomarkerů signifikantní vliv. Zátěž vedla k mírné, ale signifikantní hemokoncentraci (vzestup celk. proteinu +11 g.l-1 u kontrol, +5 g.l-1 u ChSS, p<0,001), tato ale nesouvisela se vzestupem biomarkerů. Během sledování došlo u 35 pacientů k nepříznivému vývoji stavu (smrt, urgentní implantace mechanické podpory nebo transplantace srdce). Všechny biomarkery (v klidu i po zátěži) předpověděly signifikantně nepříznivý vývoj. Pozátěžové hodnoty nebyly ale pro žádný biomarker signifikantně lepší. Závěr: Klidové i pozátěžové hodnoty biomarkerů jsou dobrými prediktory prognózy u nemocných s pokročilým ChSS. Stanovení biomarkerů po fyzické zátěži nepřineslo zlepšení prognostické informace.