Úvod: Vyšší věk je ukazatelem nepříznivé prognózy resuscitovaných pro mimonemocniční oběhovou zástavu. Nižší naděje na obnovení oběhu a vysoká nemocniční mortalita i morbidita vedou často k otázkám o efektivitě a přiměřenosti poskytované péče u této skupiny nemocných.
Cíl studie: Cílem studie bylo zhodnotit prognózu nemocných ve vyšším věku, u kterých byla zahájena kardiopulmonální resuscitace pro mimonemocniční oběhovou zástavu se zaměřením na identifikaci jednotlivých faktorů spojených s hodnocením prognózy.
Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza registru mimonemocničních oběhových zástav Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje z let 2017–2021. Do studie byli zařazeni pacienti ve věku 75 a více let, u kterých byla posádkou zahájena kardiopulmonální resuscitace. Hodnoceny byly následující parametry: přítomnost svědků zástavy, iniciální rytmus, doba do obnovení oběhu. U přeživších byla dále sledována nemocniční mortalita, doba hospitalizace a funkční stav při propuštění.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 962 pacientů (56% muži) s průměrným věkem 82 let. V 653 (69 %) případech se jednalo o spatřenou oběhovou zástavu, 162 (16,8 %) mělo defibrilovatelný první rytmus. 239 (25 %) pacientů bylo s obnovou oběhu transportováno do nemocnice, Třicetidenní mortalita byla 92% a v dobrém funkčním stavu opouštělo nemocnici celkem 50 (5,2 %) nemocných. V podskupině pacientů >80 let s nespatřenou zástavou a nedefibrilovatelným prvním rytmem nepřežil 30 dnů s dobrým neurologickým výsledkem žádný nemocný.
Závěr: Studie ukazuje, že přes vysokou časnou mortalitu je u malého počtu nemocných možné dosáhnout dobrého funkčního stavu. Na druhé straně analyzovaná data ukazuji, že nespatřená zástava, nedefibrilovatelný rytmus a věk >80 jsou ukazateli jednoznačně nepříznivé prognózy.