Úvod
V České republice postihne mimonemocniční srdeční zástava přibližně 6 000 až 10 000 lidí ročně.
V rozvinutých zemích se řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí. Časnost a účinnost laické první pomoci, dostupnost automatických externích defibrilátorů (AED) a rychlý zásah záchranné služby hrají klíčovou roli pro přežití nemocného.
Soubor a metodika
Cílem naší práce bylo posouzení četností komplikací u srdeční masáže a orotracheální intubace u nemocných při mimonemocniční zástavě oběhu v závislosti na jejich věku, pohlaví, BMI, vstupním laktátu a délce ROSC. Většina byla resuscitována vstupně pomocí manuální komprese hrudníku a následně po příjezdu RZP probíhala resuscitace pomocí zevního masážního systému LUCAS (Lund University Cardiopulmonary Assist System). Komplikace ve spojitosti s resuscitací a intubací nemocného v terénu byly posuzovány pomocí bronchoskopického vyšetření a počítačové tomografie.
Výsledky
Do našeho souboru jsme zařadili celkem 35 nemocných. Ve 4 případech (11 %) jsme zjistili komplikace v souvislosti s orotracheální intubací (intubace selektivní nebo naléhající na karinu, v jednom případě dokonce perforace trachey). Mezi nejčastější komplikace patřilo poranění hrudníku, frakturu žeber mělo celkem 37 %, frakturu sterna 3 % a pneumothorax 6 % nemocných. Méně častá, avšak závažná komplikace zahrnující rupturu jater se vyskytla v jednom případě (3 %).
Závěr
Správně prováděná zevní srdeční masáž je důležitou součástí kardiopulmonální resuscitace a významně ovlivňuje přežití pacientů po oběhové zástavě. V nemocniční péči je zcela zásadní vyloučení komplikací ve spojitosti se zevní srdeční masáží a intubací v terénu.