Úvod: Hyponatremie je ukazatel nepříznivé prognózy nemocných s chronickým srdečním selháváním. Prediktivní význam hyponatrémie u pacientů s akutním koronárním syndromem (ACS) bez anamnézy srdečního selhání není doposud objasněn. Na předchozích sjezdech České kardiologické společnosti v letech 2006 a 2007 byly prezentovány výsledky vlivu hyponatrémie na krátkodobou prognózu nemocných s ACS. Nyní předkládáme data z dlouhodobého sledování nemocných.
Cíl studie: Zhodnotit dlouhodobý prognostický význam přítomnosti hyponatrémie v akutní fázi infarktu myokardu s elevacemi ST segmentů (STEMI).
Metoda: Provedli jsme retrospektivní analýzu 218 nemocných (74 žen, průměrný věk 64±13 let) se STEMI, konsekutivně přijatých na Koronární jednotku II. interní kliniky VFN a 1. LF UK Praha v letech 2004-2006. Hyponatremie byla definována jako koncentrace natria v séru pod 135 mmol/l. Do analýzy nebyli zahrnuti nemocní s chronickým srdečním selháním. Průměrná délka sledování nemocných byla 39±21 měsíců.
Výsledky: Hyponatrémii v průběhu hospitalizace mělo 72 (33%) nemocných z celého souboru. Hyponatrémie ve srovnání s ostatními nemocnými byla častější u pacientů s ejekční frakcí levé komory pod 40% (19% vs. 7%; p=0.005), s kardiogenním šokem (21% vs. 7%; p=0.003) a ve třídě III a IV dle Killipa při přijetí (22% vs. 10%; p=0.02). Mortalita v průběhu celého sledování činila 25% jedinců. Významně vyšší dlouhodobá mortalita byla prokázána Kaplan-Meierovou analýzou u pacientů s hyponatrémií oproti skupině normonatremické (35% vs 20%; p=0.02).
Závěry: Dlouhodobá mortalita pacientů se STEMI je vyšší při rozvoji hyponatrémie v průběhu hospitalizace. Vyšší výskyt hyponatrémie lze očekávat mezi pacienty s významnou systolickou dysfunkcí levé komory, kardiogenním šokem a při známkách srdečního selhání při přijetí.