Úvod:
Incidence OHCA (Out of Hospital Cardiac Arrest) má lokálně silnou variabilitu. Uváděný globální průměr je 55 dospělých pacientů na 100 000 obyvatel s celkově velice nepříznivou prognózou. Nejčastější příčinou je ACS. Časná diagnóza a léčba ACS u pacientů po OHCA je jedinou cestou ke zlepšení jejich prognózy. Neexistuje však laboratorní ani jiný parametr, který by tyto pacienty dokázal detekovat ještě před rozvojem OHCA.
Metodika:
Prospektivně jsme hodnotili odebrané hladiny secretoneurinu (SN) u pacientů po prodělaném OHCA, kteří měli implantovatý kardioverter - defibrilátor ze sekundární prevence se skupinou pacientů s implantací ICD z primární prevence NSS. Tyto hodnoty jsme odebírali celkem 3x u obou skupin pacientů v čase 0, 3 a 6 měsíců. SN byl analyzován z venózní krve metodou ELISA. Hodnoty jsou vyádřeny jako průměr, proměnné jsou porovnány standardními statistickými metodami.
Výsledky:
V našem souboru pacientů (N = 111) jsme porovnávali hladiny SN u přeživších pacientů po OHCA (N = 21, 18,9%) s nemocnými bez anamnézy OHCA (N = 90, 81,1%). Muži a ženy se lišili v antropometrických a dalších klinických parametrech. U pacientů s OHCA bylo dosaženo výrazně vyšších max. hodnot SN (66 vs. 131,3 pmol/l) i mediánu 24,9 vs. 40,75 pmol/l a to ve všech 3 po sobě jdoucích odběrech s dostatečným časovým odstupem (P = 0,0098).
Závěr:
Hodnoty secretoneurinu jsou signifikantně výrazně elevovány u pacientů s implantovaným ICD ze sekundární prevence, než u pacientů s primárně preventivní implantací ICD a to i dlouho po proběhlé příhodě, kdy nadále zůstávají zvýšené.