Cíl: porovnat počet pacientů indikovaných k implantaci ICD v primární prevenci náhlé smrti podle starých (2005) a nových (2009) doporučení České kardiologické společnosti u pacientů po prodělaném STEMI.
Metodika a výsledky: vyšetřili jsme 205 konsekutivních pacientů 12-29 měsíců po prodělaném STEMI. Odebrali jsme anamnézu a provedli jsme ECHO a Ekg vyšetření, neprováděli jsme programovanou stimulaci komor. Na základě výsledku těchto vyšetření jsme hodnotili indikaci k implantaci ICD v primární prevenci náhlé smrti podle starých a nových doporučení ČKS. V období 12/2006 – 12/2007 bylo na našem pracovišti hospitalizováno celkem 310 pacientů pro STEMI. Nemocniční mortalita byla 5,2%, po propuštění z nemocnice a před plánovaným vyšetřením zemřelo 2,7% pacientů. Ostatní pacienti byli pozváni k vyšetření, 81 z nich se však nedostavilo. Z vyšetřených nemocných bylo 4 indikováno podle starých doporučení a 25 podle nových doporučení. Přepočteno na všechny pacienty přijaté pro STEMI jsme zjistili, že 1,3-1,8% resp. 8,1-11,3% je indikováno k implantaci ICD v primární prevenci.
Závěr: v populaci pacientů s ICHS po prodělaném STEMI jsme s implementací nových doporučení (2009) ČKS zjistili šestinásobný nárůst indikací k implantaci ICD v primární prevenci náhlé smrti.