Úvod
Fibrilace síní v některé ze svých forem postihuje 1-2% dospělé populace a je tak nejčastěji se vyskytující setrvalou arytmií. Nemocní s fibrilací síní mají až 5x vyšší riziko cévní mozkové příhody a embolická cévní mozková příhoda představuje nejzávažnější komplikaci této arytmie. Správně vedená antikoagulační léčba výrazně snižuje riziko tromboembolických komplikací, její podávání je ale v řadě případů neschůdné nebo kontraindikováno. Asi 92% nitrosrdečních trombů vzniká v oušku levé síně (LAA) a jeho mechanická okluze je proto jednou z možností účinné prevence systémové embolizace s možností vysazení antikoagulační léčby.
Metodika
Analyzujeme soubor 506 pacientů (62% mužů) s vysokým rizikem tromboembolie (ø CHADSVASc=4), u kterých byla indikována implantace okluderu LAA. Celkem bylo využito 10 různých typů okluderů. Všichni pacienti byli nadále klinicky sledováni včetně opakovaných vyšetření jícnovou echokardiografií na pozici a vyloučení komplikací.
Výsledky
Úspěšnost zavedení okluderu byla 99,2% a průměrná doba sledování všech pacientů po výkonu 2,8 roku. Okamžitě po implantaci bylo kompletní okluze LAA docíleno u 41% nemocných, s odstupem 45 dnů od implantace byl prokázán reziduální leak menší než 3 mm u 43% nemocných, po 12 měsících již jen u 20%. Ačkoli je 97% pacientů v dlouhodobém horizontu bez antikoagulace, bylo roční riziko cévní mozkové příhody nebo systémové embolie 2% a naopak roční riziko krvácení 1,4%.
Závěr
Za uplynulých 18 let se implantace mechanického okluderu ouška levé síně etablovala jako vhodná alternativa pro pacienty ve vysokém riziku tromboembolie a neschůdnou antikoagulační léčbou. Úspěšnost zavedení okluderu je vysoká a dostupná jsou již dlouhodobá data sledování pacientů.