Úvod: U pacientů s různě komplexními srdečními vadami je často nutné volit alternativním přístupy ke katetrizační ablaci. Prezentujeme výsledky souboru pacientů řešených transaortálním přístupem.
Soubor a metoda: V období 1/2005-11/2021 v souboru 183 katetrizačních ablací vrozených srdečních vad, z toho 49x komplexních VSV (transpozice, intra i extrakardiální varianty totálních kavopulmolnální spojení či diskontinuita DDŽ), jsme provedli katetrizační ablaci supraventrikulárních arytmií různého mechanismu, kde 26x bylo nutné volit alternativní – transaortální přístup k cílovému substrátu arytmie, 25x s podporou magnetické navigace.
Výsledky:
U všech výkonů bylo využito elektroanatomické mapování a provedena integrace CT obrazu dle hrudní aorty pro přímou transaortální navigaci do síňového prostoru, akutní úspěšnost prvního výkonu byla dosažena u všech pacientů, dlouhodobá úspěšnost byla u 16 z 20 (80%) pacientů, po reablaci 3 pacientů byla dlouhodobá úspěšnost dosažena u 19 z 20 (95%) pacientů s mediánem sledování 39 měsíců (4-168). Katetrizační ablace parox. fibrilace síní byla provedena úspěšně u 2 pacientů s diskontinuitou DDŽ (sledování 3 a 24M) a u 2 pacientů po předchozím katetrizačním uzávěru síňového septa se sledováním 25M resp 12M (zde s nutností 1x manuální reablace). U třech pacientů s komplexní srdeční vadou bylo nutné po ablaci SVT implantovat KS pro chronotropní inkompetenci.
Závěr: Dálková magnetická navigace transaortálním přístupem je bezpečnou alternativou katetrizační ablace supraventrikulárních arytmií u pacientů s limitovaným venózním přístupem. Transaortální izolace plicních žil je technicky proveditelná, dlouhodobou úspěšnost je potřebné ověřit na významně větším souboru pacientů.