Úvod: Některé vrozené srdeční vady (VSV) neumožňují řešení, které zachová oddělený plicní a systémový oběh. Fontanovskou cirkulací se označuje stav, kdy po korekci nastává zapojení dvou kapilárních oběhů za sebou. To je dáno napojením horní a dolní duté žíly (DDŽ) přímo na plicnici. Oba oběhy pohání jedna systémová pumpa, cirkulace je závislá na funkci společné komory, centrálním žilním tlaku a plicní vaskulární rezistenci. Pacienti jsou v riziku rozvoje srdečního selhání (SS), plicní hypertenze, arytmií a komplikací z vysokého systémového žilního tlaku.
Popis případu: Mladý muž po korekci VSV na Fontanovskou cirkulaci, kdy napojení DDŽ bylo provedeno laterálním tunelem s fenestrací do společné síně, byl opakovaně hospitalizován pro dekompenzaci SS při nakupení paroxysmů supraventrikulární tachykardie. Přes kombinovanou antiarytmickou léčbu arytmie recidivovala. Indikovali jsme elektrofyziologické vyšetření (EFV). Zavádění katetrů bylo obtížné pro těžké kalcifikace tunelu, které neumožňovaly průnik katetru přes fenestraci do síně. Retrográdní přístup přes aortu nebyl úspěšný, proto bylo rozhodnuto použít instrumentárium pro koronární intervence. Běžné dilatační balonky však při pokročilých kalcifikacích selhaly. Použili jsme tedy litotrypsi systémem Shockwave, který fenestraci úspěšně dilatoval, a povedlo se zavést elektrofyziologické katetry do síně. Byla potvrzena síňová reentry tachykardie a následně vyřešena katétrovou ablací. Od té doby (9 měsíců) již nebyla nutná rehospitalizace pro recidivu SS.
Závěr: Fontanovský oběh patří do sledování odborného centra pro VSV. Efekt medikamentózní léčby SS je omezený. Reziduální nálezy tedy vyžadují chirurgický či katetrizační výkon. Jakákoliv arytmie způsobuje rychlé selhání oběhu a je nutno ji razantně řešit.
Podpořeno MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705)