Cíl: Použití neinvazivního inverzního EKG (iECG), které dovoluje odhad šíření srdeční aktivace přímo na srdečním modelu z EKG signálu na povrchu hrudníku (BSPM), může být využitelné pro nejvýhodnější umístění elektrod a pro optimalizaci nastavení stimulace. Většina iECG strategií využívá 32-250 elektrod povrchového EKG, což tuto metodu limituje. Cílem práce je ověření přesnosti nové metody PaceView iECG k lokalizaci elektrod na povrhu levé (LK) a pravé komory (PK) ve vztahu k srdeční anatomii a srovnání 96 elektrod s 12 elektrodami standardního EKG.
Metody: PaceView generuje aktivační sekvence v kombinaci s ekvivalentním dvojvrstevným modelem zdroje k simulaci korespondujících signálů EKG. BSPM (96 svodů) bylo proveden u pacientů po implantaci přístroje pro srdeční resynchronizační léčbu spolu s nekontrastním vyšetřením CT s naloženými elektrodami. Z CT byl segmentován pro každého pacienta model torza a srdce s přesnou lokalizací elektrod EKG I stimulačních elektrod. Z BSPM bylo vybráno 9 signálů, které reprezentují standardní EKG.
Výsledky: Bylo vyšetřeno celkem 14 pacientů s dilatační kardiomyopatií (věk 58±9 let, 7 žen). Chyba lokalizace elektrod LK/PK z EKG mapování dosáhla při použití 12 svodového EKG 10,4±5,4 (max 22) / 11,3±5,5 (max 20.4) mm a při použití BSPM 11,7±6,1 (max 26,2) / 13,5±5,8 (max 24,5) mm. Čas výpočtu 3D aktivační mapy byl 0,9-1,8 s.
Závěry: Naše předběžné výsledky ukazují, že chyba lokalizace polohy stimulačních elektrod LK/PK je malá a není přitom významného rozdílu mezi 12 svodovým EKG a BSPM s 99 elektrodami. Proto může být PaceView vhodnou metodou lokalizace stimulačních elektrod při implantaci a pro optimalizaci nastavení AV a VV zpoždění v průběhu sledování nemocných se srdeční resynchronizační terapií.
Podporováno grantem AZV NV18-02-00080.