59-letý muž, exkuřák, diabetik 2. typu ve stadiu orgánových komplikací (st.p. amputaci 2.–5. prstu PDK) byl přijat na JIP pro akutní STEMI přední stěny. Provedena pPCI prox. RIA s implantací stentu (dále významné stenózy RD I, RCx, RIM, ACD hypoplastická ). Troponin I 120 ug/l, EF LKS 35 %, středně významná mitrální regurgitace. Během SKG došlo k rozvoji kardiogenního šoku s nutností vysoké katecholaminové podpory, zavedení balonkové kontrapulzace (IABK) a napojení na UPV. První 3 dny hospitalizace nemocnému podáván noradrenalin > 2 ug/kg/min. a IABK s dosažením srdečního indexu (CI) 2,7 l/min./m2 . Následně po podání levosimendanu stabilizace oběhu, CI > 3,0 l/min./m2 s snižováním dávky noradrenalinu, kdy při 0,9 ug/kg/min. byla 5. den hospitalizace IABK ukončena. Kardiogenní šok byl doprovázen rozvojem syndromu multiorgánového selhání.
Další komplikací byla ischemie všech čtyř končetin s progresí do nekrózy. Pro ohrožení života nemocného sepsí v dalším průběhu hospitalizace byla z vitální indikace provedena amputace 2. až 5. prstu na obou HK a současně amputace DK bilaterálně pod koleny. Po 50 dnech hospitalizace (kardiologický JIP a standardní oddělení) a 3 měsících rehabilitace byl konečný výstup nemocného nad všeobecné očekávání. I přes mutilující výkon na končetinách je v současné době (11 měsíců od IM) pacient soběstačný, chodící pomocí protéz a zpět v pracovním procesu. Nutno dodat, že k efektivní rekonvalescenci přispělo dobré rodinné zázemí.
Závěr: Naše kazuistika dokumentuje vzácné, život ohrožující ischemické končetinové komplikace kardiogenního šoku při IM, které si vyžádaly amputace na všech 4 končetinách. Domníváme se, že kromě nízkého srdečního výdeje a preexistující aterosklerózy končetinových tepen se na patogenezi kritické ischemie podílela i vazokonstrikce prohloubená exogenně podávaným noradrenalinem.