Cíl: Neustále přibývá perkutánních intervenčních výkonů v levé síni, při kterých se používá transseptální přístup. Nejčastěji se jedná o ablace v levé síni a plicních žilách, dále při balónkové valvuloplastice mitrální chlopně nebo při uzávěru ouška levé síně. Reziduální defekt septa síní se považuje za přechodný a klinicky málo relevantní, lze však připustit určitá rizika jako možnost paradoxní embolizace. Časté kontroly pozice okludéru v oušku jícnovou echokardiografií po katetrizačním uzávěru ouška levé síně umožnily stanovit dobu trvání reziduálního defektu.
Soubor a metodika: V letech 2003-2009 bylo v Nemocnici na Homolce provedeno 65 uzávěrů ouška levé síně. Nemocní byli kontrolování pomocí jícnové echokardiografie minimálně 3x během následujících 12 měsíců. Při všech kontrolách bylo stanoveno, zda je přítomen reziduální defekt septa síní při použití barevného dopplerovského mapování a při aplikaci echokontrastu „(bubble test)¨
Výsledky: Všichni nemocní měli reziduální defekt v den výkonu bezprostředně po vytažení transseptálního katétru. Po 3 měsících mělo reziduální defekt 26% nemocných, po 6 měsících 10% nemocných. Po 12 měsících neměl reziduální defekt žádný nemocný. Nezaznamenali jsme případ cévní mozkové příhody v době přetrvávání zkratu.
Závěr: Reziduální defekt septa síní po transseptální punkci má tendenci se rychle spontánně uzavřít a je klinicky relevantní jen ve zcela ojedinělých případech. Je třeba ho nezaměnit za nativní defekt septa síní dle typické lokalizace a anamnestických údajů (předcházela transseptální punkce)